Články / Reporty

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.01.2016

Rádio Wave letos slaví desátý rok své existence, a tak všem nadělilo dárek v podobě narozeninové oslavy ve velkém stylu. To by snad ani nebyl Wave, kdyby si nepřichystal něco opravdu speciálního. Pod vlajkou oslav globálního multikulturalismu zavítal do MeetFactory podivuhodný fenomén alternativní hudební scény, syrský zpěvák Omar Souleyman, před kterým si střihl set producent Clap! Clap!.

Netradiční dramaturgie nemohla být vybrána lépe. Clap! Clap! pochází z Itálie, ale jeho hlavním zdrojem inspirace je africká kultura, kterou následně kombinuje se západními klubovými trendy. Ovšem během živého setu postupoval obráceně, do neškodných beatů postupně přidával tematické zvuky a křiky černého kontinentu. Na okraj vyprodaného hustého pralesu jste sice vstoupili jako decentní Evropan, ale během brodění se samply topenými v houseu a technu se z vás stával domorodý tanečník a na chvíli jste zapomněli, že jste na Smíchově a že venku je sněhová vánice.

Clap! Clap! sice skvěle kombinuje dva neslučitelné světy, ale o opravdu autentický střet kultur se postaral až headliner večera Omar Souleyman. Před devíti lety vyšla na americkém labelu Sublime Frequency jeho první kompilace pro západní trh. Kvůli válce musel opustit svoji zem, a tak vyměnil tamní svatby za velká evropská pódia. Dle jeho slov chce zpívat o lásce všude na světě, přestože textům nikdo nerozumí. Jako sdělovací prostředek musí postačit hudba, za kterou stojí producenti jako Four Tet, Gilles Peterson nebo Modeselektor.

Takhle rozpačitý a plný otázek jsem před koncertem dlouho nebyl. Jak dobře bude fungovat Omar Souleyman živě, když na domácí poslech je jeho hudba prakticky neposlouchatelná? Prvních dvacet minut byla čistá euforie. Ta později začala monotónně upadat, asi stejně jako když se vám po chvíli omrzí nová hračka... Ano, byl to zážitek, trochu kýč a magořina, ale v celém sálu to fungovalo skvěle, lidi se uvolněně bavili, dováděli a hlavně u toho vypadali vesele.

Na druhou stranu můžeme namítnout, že to celé je jenom dobře servírovaný produkt - dovést do klubu něco ujetého s velkým příběhem v pozadí, na co budou všichni zírat a na chvíli tomu propadnou. Těžko říct, co se samotnému zpěvákovi za černými brýlemi a kamennou tváří honilo v hlavě, z jeho výrazu bez emocí nešlo vyčíst vůbec nic. Na druhou část koncertu jsem opustil hustě zaplněné přední řady, načež hudba začala fungovat jako skvělý podklad pro narozeninovou oslavu. Omar Souleyman byl dokonalou atrakcí, o které můžete diskutovat na baru a pak si na něj jít zablbnout a předvádět kreace, které by vám jinde bez údivu ostatních jen tak neprošly.

Info

10. narozeniny rádia Wave: Omar Souleyman (sy) + Clap! Clap! (it)
16.1. 2016 Praha, MeetFactory

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace