Pallbearer: Jsme připravení

Pro nadcházející Full Moon #41 (vychází za zářijového úplňku) se svěřoval Mike Scheidt z Yob, ale své do mlýna přihazují také doomoví dělníci Pallbearer. Obě kapely zahřmí na strahovské Sedmičce v úterý 23. září; pro Pallbearer to bude první evropské turné. Jejich dlouhohrající debut Sorrow and Extinction dostal nálepku „best new music“ na Pitchforku, novince Foundations of Burden se dostalo stejné pocty a hodnocení 8.6 tamtéž. Trend, který nasadili Deafheaven? Arkansaská čtveřice míří stejně vysoko.

Váš debut Sorrow and Extinction byl ceněn portály Pitchfork, Rolling Stone, NPR nebo Spin, novinka má velmi podobnou tendenci. Pomáhá vám tohle všechno s turné a prodejem desek?
Rozhodně. Pozice, kterých jsme díky pochvalným recenzím dosáhli, nám umožnily vytvořit si tým lidí, profesionálů, kteří nám pomohli rozvíjet se jako kapela dál, ať už hraním nebo získáváním příležitostí. Tolik festivalů jako vloni bychom si sami dohromady nikdy nedali. Velmi nám tahle zkušenost prospěla a posunula nás zase o velký kus dál.

Zajímáte se o recenze a o to, co lidé o vaší tvorbě píší?
Ano, zajímá mě, co si lidi myslí, a především když je vidět, že je zaujal méně obvyklý prvek nebo detail naší hudby. Tak trochu to potvrzuje i záměr, který jsme měli. Nijak nás to sice neovlivňuje, vždycky skládáme a hrajeme bez výhrad tak, jak to cítíme, ale já osobně jsem na názory lidí, fanoušků i profesionálů zvědavý.

V čem je album Foundations of Burden odlišné od debutu?
Je jeho logickým pokračováním. Je komplexnější, hudebně i emocionálně, a možná trochu víc riskujeme, ale způsob, jak jsme jej natočili, nám dává perfektní smysl. Víc jsme si pohráli s aranžema, dynamikou, zpěvovými linkami... Každý, komu se líbilo Sorrow and Extinction, si na Foundations of Burden něco najde. Ale jsou to všechno jen slova. Nejlepší způsob, jak to zhodnotit, je poslechnout si ho.

Minulé evropské turné jste zrušili, co se stalo?
Naše bookingovka s náma vyjebala. Občas se to stane a upřímně, nasvědčovalo tomu hodně věcí, jen jsme v tom tehdy neuměli příliš chodit. Až postupem času jsme se dozvídali, že podobnou zkušenost, paradoxně se stejným člověkem ze stejné agentury, měla řada jiných kapel i přátel... Tehdy jsme ukončili spolupráci a bylo to správné rozhodnutí, ale turné už bylo nenávratně v troskách. Bylo nám to líto a totálně nám to zbouralo plány, ale abych byl upřímný, dokonce ještě v době, kdy se zdálo všechno relativně OK, jsme si některými termíny nebyli vůbec jisti.

Zvládli jste v té době alespoň Roadburn. Ptala jsem se na to i Mikea z Yob, kteří tam hráli několikrát a o jejich letošním vystoupení kolují superlativy. Říkal, že je to jeho nejoblíbenější festival a nejlepší, jaký kdy zažil. Opatrně bych s ním souhlasila. Co vaše zkušenost? Zmínils, že jste hráli spoustu festivalů, jaký je rozdíl mezi Hellfestem, Spillover, Valley of the Vapors a Roadburnem?
Walter, a vlastně všichni v týmu Roadburnu, se o akci opravdu velmi pečlivě starají a je to znát. Vycházeli nám ve všem vstříc a opravdu jsme se cítili výjimečně. Myslím, že to dobře definuje celkové pocity většiny zúčastněných – výjimečnost, jakou na jiných festivalech nezažijete. Například Hellfest je odlišný, velmi profesionální, ale zároveň neosobní a chladný. To se ostatně dá aplikovat na většinu velkých festivalů, kde jsme hráli. Jinak na loňském Roadburnu jsem viděl kupu skvělých kapel, třeba Mournful Congregation, Godflesh, Psychic TV, Astra, Maserati... Dodneška si pamatuju každý detail. Úžasné koncerty.

Letos to tedy bude vaše první evropské turné, je to tak? Jaká jsou očekávání?
Ano, pro Pallbearer to bude premiéra, ale Mark (Lierly – bubeník – pozn. ed.) objel Evropu už několikrát se svojí kapelou Soophie Nun Squad. Necháme si od něj poradit! (smích) Sám upřímně nevím, co čekat, ale moje přítelkyně hrála pár evropských koncertů vloni na podzim a z toho, co říkala, jsem nadšený. Ať už se to týká loajálního publika nebo přístupu promotérů. Fakt se těším.

První turné s Yob?
Ano, ale máme za sebou pár společných amerických koncertů. Jsme jejich fanoušky už léta, na doommetalové scéně je koneckonců přehlédnete jen těžko... Společné turné dávalo perfektní smysl a určitě to nebyla náhoda.

Nedávno jste odehráli několik koncertů s Deafheaven. Kluci tady hráli uprostřed léta a klub, kde hrajete i vy, pěkně rozsekali...
Jo, to se nedivím! Doufám, že nám tam něco nechali. Naživo jsou neuvěřitelní, neskutečně intenzivní. Bavilo mě sledovat jejich show každý večer, neomrzelo mě to ani trochu. Navíc jsou to skvělí lidi a myslím, že je i po turné můžu považovat za dobré přátele.

Které současné kapely tě baví? A co hudební scéna v Little Rock?
Upřímně, moc teď muziku, ani tu tvrdou, nesleduju. Není čas. Ale z přehrávače téměř nevytahuju Sharon Van Etten, Wovenhand, Rome, The Knife a Swans, což pro představu postačí. Metalová scéna v Little Rock je malá, ale velmi dedikovaná, lokální kapely se berou vážně. A nejen ty metalové. Doporučuju prozkoumat.

Hodně hrajete, jste kapelou na plný úvazek? Co děláte v civilu?
Když nehrajeme, všichni chodíme do práce, někteří z nás do hodně-podivné-práce. Mark učí hraní na bubny, já dělám v pizzerii. Užívám si to, je to oproti neustálému cestování docela změna. (smích)

Obě desky jste vydali u Profound Lore. Jak jste se s Chrisem (šéf labelu – pozn. ed.) potkali?
Seznámil nás Mike z kapely Loss. Myslím, že Chrisovi poslal naše demo z roku 2010, nejsem si jistý... Každopádně jsme si padli do noty a funguje to zatím parádně.

Máte zajímavé vizuály, zdá se, že si na tom zakládáte. Kdo vám dělá artwork?
To je pravda, na výtvarné stránce nám záleží. Je to součást celého „balení“. Artwork desky dělal Sean Reynolds Williams vulgo Animetalphysical, nechali jsme mu volnou ruku, jen jsme vymezili mantinely a dali k dobru pár nápadů. Zapadlo to perfektně. Několik dalších umělců pro nás dělalo trička a další merchandise a mělo to velmi podobný efekt.

Už bylo řečeno, že je to vaše první turné, ale čeká vás také premiéra v České republice. Co o této zemi víš, aniž bys potřeboval google?
Jsem ignorant: veškeré mé povědomí o vaší zemi pramení z četby Milana Kundery. Není to moc, vím. Česko – z jeho knížek – vnímám jako krásné, ale především zajímavé místo. Na druhou stranu musím smutně přiznat, že jsem typický Američan a moje zeměpisné znalosti končí západním a východním americkým pobřežím. Ale i od toho evropská turné jsou, aby se člověk přiučil. Jsem připravený!