Vděčnost je v Yob velké téma

Yob mají napilno. Doomoví pionýři z Oregonu vydávají na Neurot Recordings novou desku Clearing the Path to Ascend a chystají se na rozsáhlé evropské turné s kolegy Pallbearer. Obě kapely zahřmí, Yob téměř na den pro třech letech, na strahovské Sedmičce v úterý 23. září. Pallbearer se pro nás rozpovídali nedávno, Mike Scheidt z Yob se svěřil papírovému Úplňku. Leitmotivem byla více než dvacetiletá historie, hudební vlivy, vztahy a tuna práce – i vděčnost za ni.

Hodně se mluví o vašem letošním vystoupení na Roadburnu v Holandsku. Viděla jsem vás tam v roce 2010, bylo to skvělé a festival považuji za jeden z nejlepších v Evropě. Jaká je vaše zkušenost? Čím je Roadburn výjimečný?
O zkušenostech a zážitcích z Roadburnu mluvím nadšeně už několik let, je to bez nadsázky moje nejoblíbenější hudební akce a rozhodně nejlepší festival, na kterém jsem kdy byl a hrál. A já už hrál na spoustě festivalů! (smích) Spojení kvality, neuvěřitelných talentů a, řekněme, duše je unikátní a nenapodobitelná. Myslím, že velký podíl na tomto pocitu a celkovém vyznění mají pečlivost a smysl pro detail, které Walter, Jurgen, Yvonne a vůbec celý tým do akce vkládají. Ať už technickým zázemím a backlinem, ze kterého i profíkům padá čelist, až po pocity a emoce, které těch několik dní vyvolá. Každý rok můžete vidět něco, co už se nikdy nebude opakovat – speciální sety, nečekané spolupráce, návraty. Kdykoliv tam s Yob hrajeme, chceme si být jisti, že bude možnost užít si všechny čtyři dny, vidět co nejvíc kapel a… účastnit se zkrátka všeho.

Váš úspěch v Evropě je znatelný. Ještě před pár lety si kapely, které tady hrály , stěžovaly na „nevstřícnost“ USA, tamních promotérů i publika. Jak to máte vy, cítíte rozdíly mezi kontinenty?
Upřímně, naše situace a celkově postavení v Americe se za poslední roky hodně změnilo, zjednodušilo, rozdíly proti Evropě jsou dnes minimální. Může to být i díky tomu, že jsme jako kapela „vyrostli“ a chodí na nás více lidí, ale možná vyrostlo naopak naše publikum a spíš dokáže ocenit, co hrajeme. Já rád hraju na obou kontinentech, každé turné má svá specifika, výhody, nevýhody, jedinečné zážitky a náladu.

„Yob by mohli být největší současnou americkou kapelou,“ napsal Ben Ratliff do respektovaných New York Times. Pocta! Čtete recenze, zajímá vás, co si o vaší hudbě myslí veřejnost?
Ratliffův článek jistě poctou byl a překvapilo nás, že vyšel zrovna v médiu, jakým je New York Times. Recenze sledujeme spíš nahodile, ale nejsme typ kapely, který by se trápil negativním hodnocením. Jsme vděční, že někdo věnuje čas poslechu naší desky a pak o ní něco napíše, není to samozřejmé. A pochopitelně je skvělé, když to někoho osloví natolik, že napíše, že jsme „největší americká kapela“. Byť je to poněkud vytrženo z kontextu. (smích) Pozitivní hodnocení nás samozřejmě těší, nejsme pokrytci. Naši hudbu to ale nijak neovlivňuje, děláme to, co milujeme, a hotovo.

Máte pocit, že je vám poslední roky věnováno více prostoru, uznání?
Vlastně ano, rozhodně jsme víc vidět – a snad i slyšet. Pozornost a uznání, o kterém mluvíš, nám pomohlo v mnohém a některé příležitosti, které považujeme za velmi šťastné, vycházejí právě odtud. Vděčnost je v naší kapele velké téma.

Jsi jediným původním členem Yob od roku 1996. Jsi v kontaktu s bývalými spoluhráči, sleduješ, na čem pracují?
Mám velmi dobré vztahy se všemi členy Yob kromě… jednoho. Snažil jsem se ho oslovit, komunikovat, ale nesetkalo se to s žádným velkým nadšením z jeho, ale nakonec ani z mojí strany. Tak to bohužel někdy chodí. Nicméně se všemi ostatními vycházím bez problémů. Asi bych to měl zaklepat.

Vydávali jste na mnoha labelech: Abstract Sounds, 12th Records, Profound Lore, Metal Blade... Jak se se změnou vydavatelství promění váš zvuk? Kde vám bylo jako kapele nejlíp?
V průběhu dvaceti let v Yob máme s vydavatelstvími různé zkušenosti: dobré, ale i ty horší. Není potřeba všechno malovat na růžovo. Ale nedokážu říct, kde nám bylo nejlíp, s více z nich nějakým způsobem, například na propagaci nebo na prosté přátelské úrovni, spolupracujeme dodnes, každý label má svůj unikátní tým, přístup. A zvlášť na nezávislé scéně dělají všichni maximum. Náš zvuk se mění s léty a každou novou deskou učíme se a „vyrůstáme“, a změna labelu je spíš důsledek než příčina.

Ptám se i proto, že novinka Clearing the Path to Ascend vychází na Neurot Recordings. Proč jste odešli od Profound Lore? Debut VHÖL (Mikeův loňský vedlejšák – pozn. ed.) tam ještě vyšel…
Chris Bruni a tým okolo Profound Lore jsou skvělí, máme velmi přátelský vztah. Ale Yob potřebovali změnu, ostatně jak jde vidět a jak jsme naťukli, nikde se nezdržíme příliš dlouho. Rádi pracujeme s novými lidmi, objevujeme, hledáme nové zkušenosti a zážitky. Je to přirozené. Nabídka z Neurot Recordings byla z těch, které se neodmítají…

Věřím. Netajíš, že Neurosis jsou pro Yob velkou inspirací. Kde jste se potkali? A jak nová spolupráce ovlivnila vaši tvorbu, přístup?
Neurosis, nejen pro nás, představují archetyp vášně, skladatelského umění a jedinečné vize, minimálně, ale určitě nejen v rámci extrémní hudby. Jsou definicí „metalu s duší“. Jejich přístup k hudbě, principy a pevné kořeny se promítají i v tom, jak vedou a kam směřuje vydavatelství Neurot Recordings. Už zaznělo, že naši hudbu labely neovlivňují, žije si vlastním životem. Píšeme a skládáme pro sebe, ne pro label, a to platí i pro Neurot. Scotta Kellyho jsem potkal kolem roku 2004, zbytek členů Neurosis o pár let později. Stali jsme se přáteli a vlastně už tehdy jsme možnou spolupráci zvažovali, ale došlo k ní až teď. Dozrál čas. A zatím jsme všichni nadšení.

V roce 2012 jsi na labelu Thrill Jockey vydal sólovou desku Stay Awake, která se od zvuku Yob podstatně lišila. V rozhovorech jsi říkal, že je ovlivněná sólovou akustickou tvorbou Scotta Kellyho. Steve von Till, další člen Neurosis, ale také vydává „alternativní“ desky, jsem si jistá, že je dobře znáš. Čím je ti Scott bližší?
Myslím, že album Stay Awake je ovlivněno oběma, ale se Scottem jsem absolvoval celé turné a asi bych už nespočítal, kolikrát jsem ho viděl hrát. Ovšem moje skladby i hudební nápady jsou podstatně jinde. Hlavní vliv spatřuju v tom, že mi Scott vdechl kuráž, abych to konečně také „vzal do svých rukou“.

Jak jsi potkal lidi z Thrill Jockey?
Nathan Carson (z agentury Nanotear Booking a kapely Witch Mountain – pozn. ed.) mi jednou řekl, že Thrill Jockey fandí Yob. Docela mě to překvapilo. A když jsem pak chystal akustickou sólovku, oslovil jsem je a dohodli jsme se prakticky obratem. Máme skvělé vztahy, Bettina z Thrill Jockey je fantastická.

Chvíli jsi fungoval v projektu Middian spolu s Willem Lindsayem (ex-Wolves in the Throne Room aj. – pozn. ed). Je naděje, že byste znovu spolupracovali?
Middian byla krásná, přestože velmi krátká zkušenost. S Willem jsme se shodli, že čas této kapely je pryč a v budoucnu už pod tímhle jménem nic nevznikne. Neříkám sice 100% nikdy, ale v tomhle případě jde o velmi solidních 99%.

Na turné vyrážíte s Pallbearer. Znáte se?
S klukama z Pallbearer se známe pár let. Jsou super a jejich hudba taky. Když jsme dávali dohromady turné a zvažovali různé možnosti, ukázalo se, že Pallbearer čerstvě bookuje Vincent z Odyssey Booking, náš agent. A bylo vymalováno. Nebyl důvod se nespojit, jsme jejich fanoušci a mám tušení, že to turné bude parádní. Jsem si jistý, že to vidí podobně.

Kromě příprav na turné, na čem děláš?
Jsem teď vytížený propagací nové desky Yob. Rozhovory, pozvánky, hraní… A samozřejmě řešíme detaily nadcházejícího turné. Tohle mě momentálně maximálně vytěžuje. Až se vrátím z Evropy domů, což bude v polovině října, dokončím texty a zpěvy pro novou desku VHÖL, kterou bychom měli nahrávat v listopadu. Tenhle projekt mě hodně baví. Pomalu dávám dohromady novou sólovku, počítám, že tam bude, oproti debutu, mnohem víc elektroniky a experimentů… A aby toho nebylo málo, mám v hlavě jednu blackmetalovou, zatím bezejmennou kapelu, někde mezi Black Witchery a prvními dvěma alby Krisiun. A příští rok chci natočit nějaké hardcore/punkové nápady, které mám už pár měsíců v hlavě. Snad se k tomu taky dostanu. Mám toho dost a jsem za to vděčný.