Písně/z/měsíce #24

Měli jsme tu pár retro výletů a jeden žánrový speciál. Nyní se pojďme podívat opět zpět do století nového. Osm čerstvě natočených kousků přímo do namražené sklenice horké současnosti. Některý budou silný a hořký, jiný lehce osvěžující. Každopádně nás omámí, stejně jako 8 ½ ženy nebo 9 ½ týdne.

Lump200 – La Mond (Before the Moon, self-released, 2017)
Tito němečtí elektronici znějí jak pohrobci Bowieho poslední desky Blackstar. Kratičký audiovizuální výlet na měsíc a zpět. Měsíc i v názvu desky. Měsíc nás kolébá, měsíc na měsíci, měsíční lumpové, měsíční hroudy, hroudy lumpů, lumpy hrud a hrudní oompa lumpy.

The Besnard Lakes – The Plain Moon (A Coliseum Complex Museum, Jagjaguwar, 2016)
Psychedeličtí indie Kanaďani to valej ve stopách Pixies a Sonic Youth. Řvavé kytary kombinované s ňufáckými, vysoko posazenými zpěvy nového století. Energie vymačkaná z čerstvě natrhaných plodů. Vydává Jagjaguwar, který stojí za Foxygen, Bon Iver nebo Dinosaur Jr. a v jehož análech má prsty Secretly Canadian. Záruka neočekávaného zážitku.

Deru – Shine on Harvest Moon (1979: Remixed, Digital Release, 2016)
Deru je ambient. Deru je ze stejnýho roku jako já. Možná proto mnou tak rezonuje. 1979 je zatavená vzpomínka na letní odpoledne, který se skrz červánky přehouplo do noci, a ty sis nevzal mikinu. 1979 je nálada vyrytá do drážek vinylu. Je to koncept, ve kterým se můžeš vykoupat jako v nočnim jezeru Deru. Originální deska 1979 vychází na labelu Friends on Friends, zatímco remixový bonus jen jako digitální release.

Thiago Pethit – Moon (Estrela Decadente, Tratore, 2012)
Taková kopírka My Moon, My Man od Feist. Jinak mladý pop, ale body za french feeling a nahatej videoklip by mohl posbírat. Srdce se mění s měsícem.

Toe – Two Moons (For Long Tommorow, Machu Picchu Industrias, 2009)
Tahle táhle sáhodlouhá instrumentální pohodička s nervózním bubeníkem je v zásadě čímsi neslýchaným. Mohl by to být postrock, ale na to jsou bicí moc jazzové a kytara příliš klasicky akustická a konkrétní. Buď ztrácim vkus, anebo je to fakt dobrý.

Gregory Alan Isakov – That Moon Song (This Empty Northern Hemisphere, self-released, 2009)
Emerický, zasněně zoufalý country, a to zoufalství bude asi pramenit z Ruska, řekl bych. Inu, ruská duše je rozlehlá a neutěšená stejně jako jejich krajina. Ale když žeru Calexico, můžu ulítnout i na tomhle.

Evan McHugh – Serenade to the Moon (From the Second Chair, self-released, 2007)
Romantická kytara a hlásek jako ze Zrní konipásek. Měsíční pohoda a atmosféra osamělých nocí.

The Cat Empire – Sunny Moon (So Many Nights, EMI, 2007)
Popíček s ultrahymnickou žesťovou vyhrávkou a následným sólem. Vždy jsem snil o kočičím impériu! O mase chlupatých tělíček valících se přes horizont, jež převezme vládu nad světem a nastane kočičí věk.