Denisa Píšová | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2017
Nevěřte lidem. A už vůbec ne těm, co předpovídají počasí. Koupačka ve vlastním potu ke koncertům patří, ale když počítáte s příjemnou dvacítkou, a místo toho se smažíte v mikině na přistávací dráze hradeckého letiště, topíte se v něm až po uši. Přidejte si k tomu cestu svozem, kam už by se nevešla ani noha navíc, a řidičku, co si spletla MHD s rallye, a první dojmy jsou na světě. Ale kdo by si stěžoval? Na tohle se přece taky vzpomíná. Hlavně když se večer chcete dostat z kalhot, a ono to nejde. I to má ale svoji světlou stránku. Nemusíte na toitoiky. Možná byste začali litovat, kolik jídla už jste do sebe dostali, protože nemáme všichni stejný žaludek a ten můj by to třeba nevydržel. Tělo už ale nezvládá příliv piva, a tak chtě nechtě ustoupíte potřebám. Chcete se pak tomu místu vyhýbat obloukem, jeden burger s tunou dresinku je ale proti, a už tam máte namířeno zas. Jako v začarovaném kruhu.
V kruhu běhá i stádo pod pódiem, kde zrovna hrají Comeback Kid. Jeden by se k nim i přidal, ale v pět hodin si s plným břichem dávám odpolední siestu a šetřím energii. Za tohle rozhodnutí později sama sebe v duchu vyznamenávám. Kdo by totiž čekal, jaká to nebude pohodička s Cage the Elephant, dost by se sekl. Dostávám se do předních řad, platím za to několika ranami do obličeje, břicha, žeber a dalších míst, která zabolí podobně, ne-li víc. Sloni vytahují eso v podobě Cigarette Daydreams, které vyhrává hlavně proto, že na chvíli celá vřava utichne, a my se vydáváme na vlně nostalgie do dob, kdy nám bylo sedmnáct. Jakmile přijde výzva Come a Little Closer, všechno se vrací do svých kolejí.
fotogalerie z festivalu tady anebo i tu
Nečekaná palba nutí k dalšímu doplnění tekutin a hledání chill zóny. Spouštím kotvu u baru s táborákem a užívám si sílu okamžiku, který neomrzí. You Me At Six mají problémy se zvukem, zavádí mě tam ale moje nezkrotná zvědavost. Pod pódiem už je téměř vyklizeno, Die Antwoord si chystají pečlivý bizárek, o kterém se mi zdálo dneska v noci a asi ještě párkrát bude. Oblečky a masky známe z klipů, ale projekce mě posadila na zadek. Nebo taky neposadila. Já ani nevím. Mám se smát nebo se radši schovat za někoho vysokého, ať se v noci taky trochu vyspím? No, vyspat se můžu i zítra. Ale to se ještě uvidí. Nevěřte lidem, nevěřte vlastním očekáváním.
Rock for People 2017
4. - 6. 7. 2017
Festivalpark, Hradec Králové
foto © Iveta Křenková
Michal Pařízek 10.01.2025
Tehdy jsme Jamese a spol. přemluvili, aby před setem s Lydií Lunch (v Praze se staví ve středu, mimochodem) dali ještě Gallon Drunk set...
redakce 10.01.2025
Ona zpívá: Ty píšeš básně, ale já pořádám večírky. Oni zase: My píšeme básně stejně dobře, jako děláme večírky.
redakce 09.01.2025
Romance pro nevšední den, duchovní písně ke konci světa, hledání hranic lidskosti. Ovšem o radost se podělíme.
redakce 08.01.2025
Někdo svět ztrácí, někdo nachází, všichni jsou plní radosti, nebo spíš věčného smutku. A všechny máme rádi, protože se v tom plácáme s nima.
redakce 07.01.2025
"Your natural state is threatening," říká ten, jehož hřeben umí 360°, ohledávání přirozeného stavu věcí se pak věnují i ornitoložky z Jižních Čech.
redakce 06.01.2025
"Anděli, řekni mi, že je to v pořádku," zpívá v písničce Angel nuevo a my bychom taky rádi řekli, že je to v pořádku, ale co my víme!
Michal Pařízek 27.12.2024
Vlastně jsem si myslel, že to tak dlouho není, dodnes si pamatuju, jak jsme se domlouvali se Zdeňkem Lichnovským. Bylo to u nás v kanclu, dělali jsme rozhovor u příležitosti…
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.