Kremace | Články / Reporty | 11.11.2017
Dvě uskupení na první poslech nezaměnitelné, avšak tak blízké v dechberoucí a jedinečné schopnosti vyjádřit trýzeň a bolest.
Večer otevřeli svou emočně krušnou poezií táborští Kalle a nedali sebemenší možnost pochybovat o tom, že jejich nové album je jedním z nejzajímavějších z letošního roku. Veroničin hlas, uhrančivý, pevný a zároveň schopný zajít do tak křehkých a niterných poloh, je skvěle propojen s kytarovými a syntezátorovými linkami, až mrazí a zebe. Nové skladby oproti prvotině Live from the Room obsahují více vzdoru, energie a kompozičních vrstev, stále je v nich ale přítomna ona nezaměnitelná krása temných vod a smutku, na jakou jsme zvyklí. A nejen proto by si křest alba Saffron Hills, které proběhne 4. prosince ve Futuru, neměl nikdo nechat ujít.
fotogalerie z koncertu tady
Tam, kde nám Kalle nechali hlavu napospas rozjitřeným emocím, tam ji Amenra začala ničit. Není třeba psát o jejich kultu, o tom, jestli jsou metal, a pokud, tak jaký. Pět sáhodlouhých let čekání na jejich poslední album Mass VI se vyplatilo a osm let, co jsem je neviděla naživo, nic nezměnilo. Bolí to stejně, bodá to do trochu jiných míst a zvukově to zmohutnělo. Útroby jsou penetrovány rafinovaněji a Colinova ruka až nápadně připomíná pařát. Byla to náhoda? Hlava se oddělila od těla a levitovala ve vzduchoprázdnu, čas se zpomalil a každá sekunda mezi songy byla nesnesitelná. A ani jejich staré věci neztratily na syrovosti, vykřesaly zbytky utrpení a ponechaly oslabené tělo a končetiny coby nicotné larvy. Jako by si s námi hráli, Eeckhout k lesu čelem, k nám zády, oblečen i svlečen. Kytarová tremola, precizní bicí, hutnost, surovost a dost. Obřad skončil, ani milisekundu navíc, bez přídavku.
Dramaturgicky dokonalý večer, psychicky vyčerpávající, těla bořící.
Festival Alternativa:
Amenra + Kalle
9. 11. 2017 La Fabrika, Praha
foto: Anna Baštýřová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.