Šejkr #44: Aute cuture

Kompilace ke konci roku jsem začal dělat před nějakou dobou, vlastně ani nevím proč, ale baví mě to stále. A některé přátele prý taky, nebo jsou jen slušní a ohleduplní a občas se zmíní. Letošní rok byl bezesporu bohatý, ale že se s tím budu trápit přes měsíc, to mě nenapadlo. Výsledek najdete níže, dvacet sedm tracků a skoro dvě hodiny, kratší to nešlo. Beztak tam chybí spousta věcí z alb, o kterých jsem si myslel, že je nikdy nemohu vynechat, je tam strašně málo jazzu, například. A žádný Nick Cave.

Těsně před svátky jsme s Mášou v kanclu poslouchali Cocteau Twins, báječnou desku Treasure z roku 1984. Těžko říct, proč mě napadlo ji pustit, každopádně mi udělalo radost, že je Máša zná, a co víc, že je má ráda. Tohle píšu v neděli 29. prosince. Po pár dnech více méně offline provozu brouzdám po obvyklých stránkách a zjišťuji, že zemřel Vaughan Oliver, tvůrce jedinečné vizuální identity labelu 4AD v osmdesátých letech. Právě on, respektive jeho práce do velké míry mohou za víc než jen náklonnost k This Mortal Coil, The Wolfgang Press, Cocteau Twins, Colourbox nebo Red House Painters, a vlastně téměř ke všemu, co 4AD v té době vydali. A taky za to, že vím, jak moc právě na vizuální podobě záleží, jak daleko je možné se díky ní dostat. Vytahuju dávno neposlouchané desky, obaly se vrší na zemi a mi dochází, kolik těch dlouhá léta oblíbených vlastně nemám. To je třeba doplnit. Vaughan Oliver toho udělal strašně moc, zkuste zapátrat. Buď po něm nebo po jeho studiu 23 Envelope.

Ještě ke kompilaci – schválně tam nejsou žádné tracky z desek, které vyjdou příští rok, i když minimálně Algiers, Baxter Dury nebo Keeley Forsyth by si to rozhodně zasloužili. Ale na to je čas, ostatně o Algiers si přečtete už v lednovém Full Moonu. A je na co se těšit, tím myslím samozřejmě desku. Výhled by to ovšem chtělo, tak přidávám poslední klip famózních The DSM IV, na jejichž debut se čeká už skoro dva roky a měl by vyjít záhy. Jejich skladba Killing Your Time by se na kompilaci určitě objevila, už jen kvůli famóznímu zlomu v refrénu, ale je k mání jen na YouTube. Naštěstí zatím každý singl stojí za to, čili ve výběru skončil Funland. Proklamované inspirace v podobě The Fall nebo Suicide nemohou vést špatně, jako kdyby to někdo, kdo pojmenuje kapelu po příručce Americké psychiatrické asociace pro klasifikaci duševních chorob, potřeboval. Další indicie? Eighties Matchbox B-Line Disaster. Tohle musí bavit každého, i když třeba podobně jako já nesnáší tepláky. Hezký nový rok.