Články / Sloupky/Blogy

Šejkr na doma: Nedoslovnost i tajemství

Šejkr na doma: Nedoslovnost i tajemství

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.03.2020

Tak a je to, zůstáváme doma. Život v době viru. Zrušené koncerty, zavřená kina, divadla i galerie, ode dneška omezení pohybu. Budeme se to muset teprve naučit, nejenom žít v úzkém kruhu nebo rovnou v osamění, ale také vyhnout se sociálním kontaktům, na kterých je náš život postavený. Nakonec to nějak půjde, téměř jistě se ale tenhle zvláštní, a doufejme opravdu časově omezený mód dotkne každého z nás. Stejně tak jako se dotkl života Full Moonu. Přes uzávěrky dubnového čísla najíždíme na striktně domácí režim, zato jsme si ale řekli, že se tyhle dny pokusíme našim čtenářům (a možná i sobě) tak trochu projasnit. Třeba i právě proto, že kultura byl z našich životů škrtnuta jako první.

Pod heslem „Na doma“ čekejte trochu neurovnaný, ale zato pestrý i zajímavý seriál článků a tipů, které by vás (jak doufáme) měly potěšit, upoutat na něco zajímavého nebo třeba i pobavit. Nabídneme tipy na hudbu, filmy, počítačové hry, recepty, blogy nebo možná i pletací vzory, zkuste si na ně najít elán a čas. Co taky doma dělat jiného. Šejkr bude nějakou dobu vycházet každý den, ostatní texty budou s větší či menší pravidelností následovat. Držme se.

Conrada Standishe si možná někteří z vás pamatují z výjimečných The Devastations. Klasika – Australani, co ode mě taky čekat jiného. Jejich melancholické kantilény už sice dávno odvál čas, poslední album Yes, U vyšlo před dlouhými třinácti lety, ale někteří z nás pořád nezapomněli. Standish se poté položil zejména do elektronické hudby, pozoruhodné album Delated Scenes, které vydal se svým kolegou Tomem Carlyonem (taky The Devastations), jsem před mnoha lety ve Full Moonu recenzoval a dodnes ho mám moc rád. V posledních letech se Conrad ukazuje hlavně ve formaci CS + Kreme, které konečně vyšlo první dlouhohrající album Snoopy. Mluvila o něm již Conradova manželka Jonnine, když se v Praze naposledy stavila se svými HTRK, já ho poslouchám v posledních týdnech čím dál častěji. Melancholie střižená s neuchopitelností – dub, synth wave, trocha zpěvu i freejazzový saxofon. Do současných složitých časů máloco sedí lépe. V dubnovém čísle najdete recenzi, na tomto linku zase live set z londýnského studia.

Křest knihy Evokativ fotografky Libuše Jarcovjákové se stihl jen tak tak, zákaz více méně všech kulturních akcí přišel sotva týden poté. Nádherně vyvedená kniha dokumentuje stejnojmennou výstavu ve francouzském Arles, kterou koncem roku 2019 vyhlásil deník The Guardian rovnou fotografickou výstavou roku. Podle všeho správné rozhodnutí. Syrové, ale neobyčejně vtahující snímky Jarcovjákové přinášejí nejen intimní vhled do života nespoutané umělkyně, ale také přesné svědectví z dob, kdy skutečně platilo raději nevycházet. Během normalizace ta pravá svoboda na člověka čekala opravdu zejména doma nebo ve velmi úzkém a omezeném kruhu přátel. Určitě nejde o doslovnou politickou výpověď, ale o poutavé zachycení skutečnosti, ze kterého mrazí. Život je plný nedokonalostí, omezení a nástrah, nezbývá nic menšího než jeho neustálé zkoumání a vybírání zrníček pravdy z popela všednodennosti. Paní Jarcovjáková fotí stále, potkali jsme se, když fotografovala Danielle de Picciotto a Alexandera Hackeho. Potěšilo, že právě tyhle dva.


„Vždycky mi šlo o atmosféru, zkratku situace, nedoslovnost, o tajemství. Tu nedořečenost miluju na fotografii úplně nejvíc,“ řekla loni Libuše Jarcovjáková v rozhovoru pro server Novinky.cz. Možná proto jsou její fotografie tak výjimečné, tak pohnuté. Je třeba je zkoumat, nenechají diváka v klidu, nutí ho do nich proniknout, snažit se jim porozumět. Hudba Conrada Standishe je na tom podobně. Poslech alba Snoopy mi z nějakého důvodu připomněl jinou desku – Dan the Automator pracoval s Kool Keithem nebo Gorillaz, naprosto geniální album ale vydal pod jiným nickem, jako Nathaniel Merriweather. Projekt Lovage, deska Music to Make Love to Your Old Lady By. Dejte si ji určitě celou, nejen kvůli Mikeu Pattonovi. I tady jde, stejně jako ve všech jmenovaných případech, hlavně o představivost. Kterou teď budeme moc potřebovat.

You are the trick, I am the treat
You are the circus, I am the freak

Info

foto@ Libuše Jarcovjáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace