Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Mám rád Jiřího Bartošku. Mám rád festival v Karlových Varech. Čekal to asi každý, večer Barťák v Událostech komentářích vysvětloval, že festival letos nebude. Ani se mi nechce počítat, kolik prvních červencových týdnů jsem na kolonádě strávil, za posledních deset let jsem nevynechal ani jednou. Festival chystá program po českých kinech, všechno se prý včas dozvíme, vrátím se ještě ke včerejšímu zpravodajské relaci ČT. Protože to byl gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník (jinak by ten agent přece nepřijel), poté jsme mohli vidět spravedlivě rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák s předem prohraným soubojem s vlastní rouškou. (A marným maskováním špičky.) Vrcholným číslem byla narážka na to, že letos měl do Varů zavítat James Bond. Další agent. Barťák to kouzelně šalamounsky ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. Co by se asi tak stalo, kdyby tohle pořadatelé oznámili v březnu… To by k nám možná ze strachu před agentem Jejího veličenstva potvora korona ani nedorazila.

Jo, humory, to by nám šlo. Ale co, květnové číslo je v tiskárně, na titulce nemáme nikoho v roušce (i když vlastně...), a tak je zase trochu času se bavit. Nebo se na něco dívat, i když to vlastně děláme pořád. The National jsou oblíbenou kapelou našeho grafika. Když se vám v kapele sejdou hned dvoje dvojčata, milovníci čistých linií a symetrie stojí v pozoru, já si zase několikrát dělal legraci z toho, že koncert The National bych chtěl pořádat už jen proto, abych mohl nahlédnout do vinného rideru Matta Berningera. A případně ho s ním probrat. Jednou z pozitivních věcí těchto týdnů je, že si někteří našli čas prohrabat se v archivech a vytáhnout na světlo nějaké ty zajímavosti, vedlejší projekty a podobně. Radiohead ukazují archivní koncerty každý týden, Nick Cave si rozjel vlastní televizi a The National včera zveřejnili krásný koncert z newyorské Basilica Hudson, který proběhl za účasti mnoha hostů na oslavu jejich alba Sleep Well Beast. Kromě obou dvojčat a Matta na kruhovém pódiu uvidíte taky Mouse on Mars, Buke And Gass nebo So Percussion, vše podpořeno dotaženými světly a videomappingem. Kapele na téhle show evidentně záleželo, Matt se chová náramně slušně a ani jednou se nenapije z lahve. I když nepochybuji o tom, že minimálně u závěrečného táboráku jí má někde schovanou. Fascinující hodina a půl, v rámci sledování můžete zároveň přispět na technickou crew kapely, která teď nemá moc co na práci.

„Tomu se říká zmírňování napětí, soudruhu. Vy to nemáte, já to nemám.“ Jen pro tvé oči (nebo Přísně tajné, chcete-li) nedávno dávali v televizi, začátek osmdesátek a Roger Moore v životní formě. Zrovna tahle hláška se na dnešní situaci hodí z tolika úhlů, že mě to rozesmálo snad na deset minut. Možná už mi vážně hrabe, po čtyřiceti pěti dnech s tímhle blogem by nebylo divu. (Zítra naposledy, přátelé.) Hraje mi tu Sleep Well Beast, znovu zkoumám dokonale dotažený obal vinylu, ale myšlenek na Jamese Bonda se zbavit nedokážu. Jak by se tenhle štramák popasoval s koronavirem? Představa, jak Daniel Craig úsečně říká „spi sladce, potvoro“, je lákavá i úsměvná. Co vlastně budu dělat pozítří?