Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 14.02.2016
182 minut. Je to hodně? Málo? Jak se to vezme. Na paranoidní konverzačku odehrávající se po většinu stopáže v jedné místnosti je to ažaž, zvlášť selhává-li Tarantino ve své královské disciplíně – kulervoucích dialozích, díky nimž zaslouženě zkultovněla valná většina jeho dosavadní tvorby. Ani tentokrát se slovy nešetřilo a snímek nezřídka supluje reportáž z kurzu rétoriky. Potíž je v tom, že každá druhá věta je tu navíc, tempo stagnuje, postavy cíleně přešlapují a divák se nudí. Jako by legendární tvůrce ztratil soudnost a vědom si štědrého rozpočtu popustil uzdu své nezkrotné užvaněnosti živené obsedantním perfekcionismem. Rozbor textu Madonnina hitu Like a Virgin v Gaunerech fungoval, stejně jako (Kill) Billovo pojednání o Supermanovi nebo čtvrtlibrák se sýrem a tlachání o kafi v Pulp Fiction. Své verbální bizáry si talentovaný psavec hýčkal, přiměřeně dávkoval a uvážlivě zasazoval do kontextu akce, násilí a peprných hlášek. Podobné lehkosti se však jeho osmému celovečeráku zoufale nedostává, a pokud jde o to kafe, kam se na Quentina hrabe Maryša…
Jistě, už Hanebný Pancharti byli ukecaní až běda, ale v případě polyglotního nácka Landy šlo o humorně protežovaný rys jedné z postav, případně způsob, jak neotřele pracovat s gradací a posouvat děj skrze lingvistická okénka – stačí vzpomenout na scénu v podzemní taverně. Nespoutaný Django měl coby druhý vrchol Tarantinovy volné spaghetti trilogie alespoň plnohodnotně vykreslené postavy a navíc sympatického hrdinu s ušlechtilou motivací. Osm hrozných nabízí pouhou skvadru ledabyle načrtnutých figurek, které jsou tu hlavně proto, aby si donekonečna vyměňovaly jadrné bonmoty a v nestřežených okamžicích jedna po druhé umíraly. Přitom na začátku jsou karty rozdány k velké partii. Na jedné straně vražedkyně eskortovaná k popravě nesmlouvavým lovcem lidí s výstředním doprovodem, na té druhé podezřelé osazenstvo zájezdního hostince, ve kterém nikdo a nic není, jak vypadá. Venku blizard, uvnitř smrt. A navrch stín války Severu proti Jihu jako neutuchající zdroj rasistických průpovídek s nečekaným blaxploitation přesahem.
V několika jednotlivostech je to starý dobrý (a zábavný) maniak z videopůjčovny (průběžný vtip s rozbitými dveřmi, strasti zmrzlého vozky OBiho), celek ovšem strádá pod diktátem velikášského hračičky, jenž na úkor vyprávění lpí na nesmyslných detailech, a výsledek jeho snažení připomíná film někoho, kdo si na Tarantina jen hraje. Řada scén vyznívá uměle (kytara, Lincolnův dopis) a čekání na to, kdo koho nakonec odpráskne, velmi rychle pozbývá smyslu. Od zákeřných desperátů by člověk čekal trochu fištrónu, jenže chování přehrávajících protagonistů nezřídka postrádá logiku, a proč Tim Roth celou dobu (zdařile) kopíruje Christopha Waltze, ví nejspíš jen sám autor. Obsazení Channinga Tatuma (nic osobního, v Útoku na Bílý dům byl k sežrání) lze pak bez uzardění označit za první náznak tvůrčí opotřebovanosti.
Příznačná brutalita a čvachtavé gore efekty jsou k ničemu, když jakýkoliv náznak napětí pohřbívá teatrální strojenost. A pointa? Žádná není. Režisér místo ní servíruje polopatický flashback, nabízející jen další zbytečné klábosení, které je divákovi v danou chvíli platné jak mrtvému příslovečný zimník. K čemu potom Richardsonova parádní kamera či Morriconeho (konečně!) sugestivní hudba? Finesy jako tabák značky Red Apple či odkazy na Carpentrovu Věc jsou pouze vločkami v závěji a krom zasvěcených fandů je stejně nikdo nepobere. Netradiční formát Ultra Panavision 70 je v konečném účtování nanejvýš uznáníhodnou frajeřinou, která dosud nejhorší tarantinovku z bahna průměrnosti nevytáhne, i kdyby na plátně vypadala sebevelkolepěji.
Osm hrozných
režie: Quentin Tarantino, 2015
www.thehatefuleight.com
Tomáš Jančík 05.01.2024
Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.
Klára Řepková 05.12.2023
K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.
Tomáš Jančík 30.11.2023
Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.
Tomáš Jančík 09.11.2023
Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.
Klára Řepková 20.10.2023
Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?
Andrea Kubová 12.10.2023
Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.
Tomáš Jančík 22.08.2023
Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.
Tereza Bonaventurová 14.12.2022
Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.
Julia Pátá 01.12.2022
Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.
Jakub Blaho 14.11.2022
Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.