Spolek Sudetikus (festival Jesnění): Jeseníky nejsou jen krásná příroda.

Sezona letních festivalů navzdory nejistotě spojené s restrikcemi nakonec v určité míře proběhla a na sklonku léta je na co vzpomínat. Ukázalo se, že spíše než tradiční velké festivaly obstály menší akce pořádané mimo velká centra skupinami místních nadšenců. K nim se aktuálně připojuje festival Jesnění, který proběhne 17.–19. září v Jeseníku. Představí známá jména, jako jsou kapely Kittchen a něco něco, spisovatelé Petr Borkovec a Markéta Pilátová, ale také místní kreativní spolky a talentované umělce. „Snažíme se své spoluobčany vytáhnout z pasivní konzumace kultury a nabízet jim možnosti jejich aktivního zapojení do kulturního a společenského dění našeho města,“ říká Lenka Prnková ze spolku Sudetikus, který festival pořádá. S ní a s dalšími členy spolku Martinou Seidlerovou, Amálií Štrajtovou, Lukášem Bobčíkem a Matějem Podholou jsme si povídali nejen o spolkové činnosti a přípravě festivalu, ale také o specifikách kulturního života ve městě za horami obecně.

Když se řekne Jeseník, vybavím si kapelu Priessnitz a Tančírnu v Račím údolí. Priessnitz už pár let nehrají a do Račího údolí je to s přestupem na místní lokálku hodina jízdy, zbytek dojdi pěšky. Jak to dnes vypadá s živou kulturou v Jeseníku a okolí?

Lukáš: Jesenicko, tím, jak je od zbytku republiky odříznuto hradbou hor, považuji za jeden z nejunikátnějších regionů celé České republiky. Na první pohled se může zdát jako zapomenutý a opuštěný, ale tím víc mě překvapuje, kolik kreativních lidí a spolků se zde nachází. Promítá se to i do oblasti kultury, která je silně ovlivněna přírodou, v čemž spočívá její specifičnost. Takovým příkladem je zmiňovaná Tančírna, která jen se štěstím unikla zániku a díky partě nadšenců a pestrému programu se změnila v opravdový klenot na kulturní mapě naší země. I samotný Jeseník je kulturně bohatý. Daří se tu celoročně pořádat akce od mainstreamu až třeba po aktuální výstavu Bohudíky současné brněnské ilustrátorky a výtvarnice Venduly Chalánkové. Najít volný víkend pro náš festival Jesnění bylo nakonec poměrně náročné.

Lenka: Přestože je Jeseník za horami, kulturní život je určitě bohatší než v mnoha větších městech. A množství, kvalita a pestrost akcí v posledních letech dynamicky narůstá. Letní divadlo, letní kino a nově i pravidelný letní busking.

Matěj: Na Jesenicku má kultura velkou konkurenci, dá-li se to tak říct, v poměrně divoké a místy liduprázdné krajině. Od místních často uslyšíte, že na Jesenicku je krásná příroda - a dál už nic. To mi přijde škoda, jako by se tady na kulturu v myslích lidí rezignovalo a Jesenicko si mělo vystačit jen s přírodním bohatstvím. Přitom kultura tu má být a je bohatá.

Amálie: Přesně tak. Ačkoliv vás snad každý propagační leták láká jen na krásnou přírodu Jeseníků, náš region má v nabídce mnohem víc. Především místní kultury je v Jeseníku plno a kdo chce, najde si ji, a dokonce se může stát jejím tvůrcem. V našem okrese žije spousta kreativních lidí, kteří potřebují jen trochu pozornosti a podpory. V tom skvěle fungují spolky, včetně Sudetiku. Dobré příklady z našeho regionu přímo vyhledává platforma positivJE. Máme po celém okrese množství divadelních spolků, jeden dokonce improvizační, aktivních hudebních těles, pravidelně se tady tančí swing… Myslím, že ačkoliv se k nám některé trendy dostávají pomaleji a s prvotní nedůvěrou, o to hlouběji se tu potom usadí. A věřím, že s Jesněním to bude podobně.

Kromě festivalu Jesnění, jehož první ročník pořádáte, probíhá v Jeseníku festival V centru / Im Zentrum. Jak vnímáte tuto aktivitu, za kterou stojí Zdeňka Morávková?

Martina: Festival V centru / Im Zentrum přináší umění na zapomenutá místa, která před druhou světovou válkou fungovala a žila a v tomto spojení to má neskutečný náboj, emoce, atmosféru. Zároveň se festival pokouší překonat předsudky ohledně historie regionu spojené s německy mluvícími obyvateli. Představil obdivuhodné umělce od nás i ze zahraničí, kteří by se sem jinak nikdy nedostali.

Lukáš: Mně se mi líbí svojí myšlenkou propojovat české a německé umělce a performery. A přesně jak říká Martina, snaží se bořit propasti, které vznikly nedávnou historií českého pohraničí. Navíc má přidanou hodnotu v tom, že se věnuje i například aktuálním ekologickým tématům, oživuje polozapomenutá místa po celém jesenickém okrese a nutí nás o nich přemýšlet. Zrovna letošní ročník oživil uměleckými instalacemi prostor bývalé textilní továrny Moravolen v Jeseníku. Udržitelnost má festival i v tom, že vytváří trvalé instalace v krajině jako např. Brána pro Barborku v Zálesí nebo Sudetská křížová cesta v Bílé Vodě, které vytváří z Rychlebských hor naprosto rozmanitý umělecký unikát. Je to určitě výrazný přínos nejen pro zdejší region.

Lenka: Festival V centru svým programem potvrzuje, že umění nezná hranice.

Festival Jesnění pořádá spolek Sudetikus, za kterým stojíte. V čem spočívá činnost spolku kromě pořádání festivalu samotného?

Martina: Spolek Sudetikus působí v Jeseníku více než pět let. Má za cíl dávat lidem a místům příležitost ukázat svůj talent, propojit se s ostatními, spoluvytvářet a rozvíjet místo, kde žijí, a moci se vyjádřit k současnému dění. Pořádáme trhy, slavnosti, food festival, diskusní setkání, opravujeme a pečujeme o opomíjená místa, sázíme stromy.

Matěj: Já osobně považuji za úspěch spolku obnovu letního divadla v jesenických Smetanových sadech. Divadlo dlouhé roky chátralo a bylo zanedbané. Byli jsme to my, kdo tam po dlouhé době před třemi lety začal pořádat akce. Chtěli jsme ukázat, jaký potenciál pro kulturu toto místo má a že stojí za to zasadit se o jeho obnovu. Pak se přidali další kulturní pořadatelé a jeden mecenáš se ve svém čase a za své finance ujal obnovy letního divadla po stavební stránce. Ačkoli jsme také na brigádách na divadle strávili mnoho hodin, fyzická obnova místa je zásluhou hlavně tohoto pána. Neskromně se ovšem domnívám, že jsme to byli my, kdo upřel pozornost na letní divadlo, a tím se to celé dalo do pohybu.

Lukáš: Já jsem ve spolku teprve krátce, ale za tu krátkou dobu mě nadchnul. Líbí se mi, jak se snaží aktivně zapojovat zdejší obyvatele do dění ve městě a budovat v nich vztah k místu. Což je pro Jeseník, který trápí úbytek především mladých obyvatel, velice dobře. To považuji za velký úspěch.

Žijete všichni v Jeseníku nebo odtud pocházíte? Jste patrioty?

Martina: Většina z nás z Jeseníku pochází a máme to tu rádi. Záleží nám na našem městě a regionu.

Lenka: I „naplaveniny“, které si vybraly Jeseník jako svůj nový domov, mají zájem na tom, aby se zde příjemně žilo, a mnohdy se stávají většími lokálními patrioty než mnoho starousedlíků.

Amálie: Já jsem stoprocentně jesenická. K městu i regionu získávám větší a větší vztah právě tím, jak ho vidím růst. Ve všech ohledech. Zase je to o lidech a Jeseník má prostě štěstí na vizionáře, kteří se nebojí výzev a představují přesně tu změnu, po které sami touží.

Matěj: Já místní patriot nejsem. Kdybych byl, žádný festival bych nedělal, vystačil bych si s přírodou.

Lukáš: V Jeseníku jsem se narodil, ale prakticky celý život žiju v Luhačovicích. Mám tady ale prarodiče, tudíž mám k tomuto regionu silný vztah, který teď posiluje projekt festivalu Jesnění a spolku Sudetikus obecně.

Když jsi nakousnul Luhačovice, tak jako partnerský festival zmiňujete Luhovného Vincenta, na kterého jsme letos ve Full Moonu upřeli pozornost. Jste s luhačovickým spolkem v užším kontaktu, došlo k předání know-how nebo je to spíše jen volná inspirace festivalem?

Lukáš: Partnerství s Luhovaným Vincentem je spíše symbolické, ale jelikož se aktivně zapojuji do jeho organizace, je Vincent moje srdcovka. Pro mě je to v Luhačovicích opravdu unikátní a jedinečná příležitost, kdy se můžu setkat s umělci, se kterými bych se běžně nesetkal. Líbí se mi, jak Vincent svým programem oživuje veřejný prostor ve městě a lázních, což bych moc rád prostřednictvím Jesnění přenesl i do Jeseníku. Navíc Magdaléna Petráková, ředitelka Luhovaného Vincenta, je velice ochotná a pomáhala nám předat zkušenosti v začátcích Jesnění, za což jí patří naše díky.

Jste velmi mladí lidé. Máte zkušenosti s pořádáním takto velké akce, jako je třídenní multižánrový festival? Nemáte obavy z velkého sousta?

Martina: Zkušenosti s pořádáním akcí máme, ale co se týče třídenního festivalu, tak to bude premiéra. Už jsme se do toho pustili a není čas na obavy, jediné, co můžeme, je vydat ze sebe maximum, aby se to povedlo, a teprve až festival skončí, budeme bilancovat.

Amálie: Skočili jsme do toho po hlavě, tak snad se nám daří ve všech přípravách plavat alespoň statečně. Stále věřím, že výsledek nám všechny nervy a práci několikrát vynahradí.

Lukáš: Zapojil jsem se do organizace festivalu Luhovaný Vincent a v minulosti Neleň! ve Slavičíně. Jesnění byla ovšem moje iniciativa a v pozici manažera/produkčního festivalu je to premiéra. Takže částečné počáteční obavy jsou. Ale mnohem víc převažuje nadšení posílit komunitní život a prostřednictvím nejen kulturního programu ve veřejném prostoru oživit na tři dny téměř celý Jeseník, pro což uděláme maximum a moc se na to těším.

Lenka: Je to pro nás výzva.

Rozhodli jste se pro dobrovolné vstupné, přitom probíhá kampaň na platformě Donio. Podobně to měl letos nastavené třeba zmíněný Luhovaný Vincent. Jste schopni pokrýt náklady?

Matěj: Náklady jsme schopni pokrýt, ale záleží, nakolik budeme muset sáhnout do rezerv. Největší zdroje máme od firemních dárců a sponzorů festivalu. Jedná se o lokální firmy, s jejichž představiteli se známe z našich akcí. Dalším významným zdrojem jsou dotace od města Jeseník a Olomouckého kraje. A samozřejmě neméně důležité jsou příspěvky od soukromých osob, které pro nás svým způsobem představují závazek, abychom udělali festival co nejlepší. Uvidíme, kolik se nám nakonec povede vybrat na Doniu. Lidé však budou moci přispět i do kasiček během festivalu. Výtěžek z Donia půjde na náš transparentní účet, kde tak lidé budou moci vidět, jak jsme s penězi naložili.

Festival proběhne na několika místech v blízkosti centra města, hudební sekce Běsnění ve zmiňovaném letním divadle. Jsou v Jeseníku jiná místa, pro která jste jednotlivé body programu šili na míru? Pracujete s geniem loci?

Lukáš: Určitě. Jeseník díky svému umístění, charakteru okolní krajiny a lázním nabízí nespočet zajímavých míst s geniem loci. Primární myšlenkou ovšem bylo přivést kulturní program na místa, která spolek Sudetikus pro své komunitní akce využívá nebo která pomáhal obnovit a přivést zpátky k životu. Zároveň v sobotním odpoledni proběhne program také v kině Pohoda.

Martina: Dalším takovým místem je Vodní tvrz, její nádvoří a vodní příkop a nedávno zrekonstruovaný a veřejnosti otevřený Rytířský sál. Je to krásné místo a pro autorská čtení a menší hudební a divadelní akce se výborně hodí. Právě tam bude probíhat část nedělního programu Jesnění.

Matěj: Ve Vodní tvrzi sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka, které bylo myšlenkou zapojení se do festivalu nadšeno, a vychází nám maximálně vstříc.

V hudebním programu Běsnění vystoupí Kittchen, něco něco, Good Times Only nebo Černý tesák. Kapely a interpreti, na které ve Full Moonu slyšíme. Měli jste v hledáčku ještě někoho?

Lukáš: Od počátku jsme Jesnění koncipovali jako nemainstreamový festival, od čehož se odvíjel i výběr kapel. Rovněž jsme chtěli dát příležitost kapelám, které představují klubovou scénu z větších měst, jako jsou vítězové Startéru na Radiu Wave za rok 2018 Good Times Only. Taky jsem moc rád, že k nám dorazí Kittchen, jelikož se svou tvorbou zapadá do zdejší krajiny Sudet a navíc jeho aktuální deska Puls vznikala na Jesenicku. Čerstvou novinku mají také něco něco, kteří u nás zahrají ještě předtím, než ji pokřtí. V hledáčku byla spousta dalších muzikantů, jako např. mladá talentovaná slovenská kapela Riava, o které určitě brzy uslyšíme i na české hudební scéně. Každopádně vše se odvíjelo od časové vytíženosti jednotlivých účinkujících a taky jsme museli brát ohled na to, že jsme první, testovací ročník a nemůžeme si i třeba z finančních důvodů dovolit produkčně náročnější kapely. Do budoucna ale přetrvává myšlenka propojovat lokální scénu s tou ze zbytku Česka a třeba i využít polohy Jeseníku a pozvat účinkující z nedalekého Polska.

Martina: Zkoušeli jsme ještě oslovit místní interprety, jako je Zapomělsem nebo Noe Roads, ale ten první už v Jeseníku vystupuje v termínu blízkém festivalu a ti druzí mají zpěvačku dlouhodobě v zahraničí.

Jesnění je multižánrový festival. Na kterého hosta v programu vedle zmíněných hudebníků se můžeme těšit? Na koho jste obzvláště hrdí, že se vám ho podařilo pro svoji věc získat a přijede až k vám za horami? Nebo je to někdo místní?

Martina: Já se moc těším na improvizační divadlo v rámci sobotního Restaurant Day. A určitě na soundwalk s Hanou Řičicovou, že uvidím a poznám známá místa zase trochu jinak. V sobotu se také koná happening Zdeňky Morávkové a Lukáše Abta s názvem Buď trpělivý, kdy u stávajícího bodu v krajině, Gilbertova odpočívadla, budeme společně navrhovat nový landartový objekt.

Lenka: Mě nadchlo začlenění komentovaného výstupu na rozhlednu Zlatý chlum po historických stezkách rekonstruovaných svépomocí z iniciativy Lukáše Abta a našeho spolku.

Amálie: Jsem ráda za to, že v pátek přijede básník a slamer Ondřej Hrabal s autorským čtením svých sbírek. Těším se také na hudební publicisty Pavla Turka a Karla Veselého. Dalším lákadlem jsou za mě dvě výstavy pod širým nebem, jedna od ilustrátorky Kristýny Klaban Gregorové a druhá od mladé místní umělkyně Terezy Frankové.

Lukáš: Myslím, že první ročník Jesnění je žánrově opravdu pestrý. Určitě jedním ze zajímavých bodů bude křest katalogu kreativJE pod hlavičkou platformy positivJE a Univerzity Palackého v Olomouci, kde se představí jedenáct jesenických kreativců, což může být velice atraktivní pro návštěvníky z daleka. Bohatý bude i literární program, v rámci něhož vystoupí jeden z nejtalentovanějších současných českých spisovatelů poezie a prózy Petr Borkovec nebo místní Ota Ševčík. Kino Pohoda zase uvede v sobotním večeru projekci filmu Annette od režiséra Leose Caraxe, který byl vybrán jako zahajovací film letošního filmového festivalu v Cannes.

Hrdý jsem na všechny, kteří se do festivalu zapojují naprosto dobrovolně, ať už jako účinkující nebo organizačně ve svém volném čase, často bez požadavků na honorář, za což mají můj velký obdiv.