Zákony punku a marketingu podle The Shullins

The Shullins vznikli v roce 2012 volně z rozpadlé koncertní skupiny Loser Crew a dalších členů za účelem pořádání DIY koncertů v Brně. The Shullins vztyčují prostředníček všem formám diskriminace. The Shullins jsou hodní, upřímní, komunikativní a tolerantní. The Shullins jsou z Brna. The Shullins jsou Jirza a Slowcha.

V minulosti jste pořádali koncerty pod hlavičkou Loser Crew, která se následně rozdělila na The Shullins a Storm in the Temple. Proč?
Jirza: Loser crew byl kolektiv lidi, který během 10 let uděl přes 100 koncertů. V průběhu doby team řídnul až nakonec jsme léta fungovali jen jako duo, s hromadou lidí v zádech, kteří nám tu a tam vypomáhali. Co stálo za koncem? Asi nejvíc sexy bude říct, že určitě naše ega a taky činnost, která se stala už jen rutinní záležitostí bez velké dávky invence. Já záhy svoje “know how” spojil s výbušným nadšením pro věc v podobě Slowchi. Se kterým máme léta přinejmenším dost podobnej hudební vkus. A Brno vyhrálo dvojnásob, z jednoho vznikly hned dva koncertní teamy. Víc než doporučuji akce pod hlavičkou Storm in the Temple, která má na svém kontě skvělý koncerty.

Jak rozumíte filozofii DIY? Občas mi připadá, že se nálepka DIY stává pouze výmluvou pro vlastní neschopnost a lenost.
Slowcha: Tak DIY v téhle souvislosti chápu a vždycky jsem chápal jako jedinou zábavnou formu dělání koncertů. To znamená, že si všechno zařizujeme sami a nebo nám pomáhají kámoši. DIY pro mě neznamená se na všechno vysrat, ale poskytnout kapele Ty nejlepší možný podmínky, kterých jsme schopní. Ale to je náš osobní přístup a ze své vlastní zkušenosti vím, že existuje spousta přístupů, a to třeba i ten, že pro některé radikální promotéry může etika DIY znamenat například i to, že se promo a výlep plakátů udělá samo od sebe a kapela si přes celou republiku musí tahat komplet aparát, kterej pak ještě nakonec půjčuje kapele, ve které hraje lokální pořadatel, protože jejich aparát se odmítl v rámci DIY sbalit u nich ve zkušebně a dokodrcat se do sálu.

Jirza: Čím jsem starší, tím víc jsem etikou DIY okouzlen. Dělat věci na základě spolehání jeden na druhého a beze smluv je ta nejpřirozenější věc, která samozřejmě stojí na hlavním faktoru, a to, že tě druhá strana nepodrazí. Jeden kiks např. na turné může v celém řetězci být velkým průšvihem, a tak většinou čas vyselektuje to, co tam nepatří. Samozřejmě samotná “etiketa” DIY nezaručuje vůbec nic, stejně tak jako profi koncert nemusí být rovnítkem pro $$$. Vždy to bude o přístupu a svědomitosti každého. Já se v poslední době setkal se spoustou koncertů dělaných tzv. na koleně, od zarytých fandů, na netradičníh místech. Po technické stránce to bylo dost hrozný, ale ten výslednej zážitek byl většinou strašně silnej, hodně raw s až takovou pravěkou, smečkovitě rituální neopakovatelnou atmosférou.

Existují oblíbené kapely, kterým kývnete na nabídku prakticky kdykoliv?
Slowcha: Určitě jo, ale nebudu je jmenovat, aby se nám pak nesrali do Brna každej měsíc. Ale je to v podstatě skoro každá kapela, které jsme dělali koncert. Je strašně fajn potkávat stejný lidi znova a znova a prohlubovat pouto, které může vzniknout jen mezi hudebníky a “promotéry” u společné snídaně. V kocovině se navazují hluboká a pevná přátelství. Není nic lepšího, než když lidi z kapel, který obdivuješ dlouhá léta, najednou chodí ve slipech u tebe po kuchyni, pijou kafe a ptají se tě, jestli by si mohli půjčit ručník, a omlouvají se za to, že poblili zeď v předsíni.

Jirza: Nutno dodat, že Slowcha svojí pohostinností patří mezi tajný sen všech kapel na turné a tak ta pouta jsou opravdu silná.

Co musí splňovat kapely, kterým pořádáte koncerty? Trojčlenka hudba – ideologie –postoje?
Slowcha: Nejlepší je samozřejmě kombinace všech tří atributů, a když po sobě ještě umyjou nádobí, tak je to absolutní vrchol blaha.

Jirza: Slowcha objevil takovou zajímavou teorii, že čím“drsnější” image, tím pořádkumilovnější lidi to jsou. Je někdy opravdu radost sledovat, když ti po bytě ráno šmejdí lidi, dělají jakože nic, ale ve skutečnosti hledají smetáček a vysavač, aby po sobě uklidili drobky. Ale k otázce. Jsme ve styku s lidma, který většinou známe opravdu dlouho, takže jejich nové kapely či tipy přesně zapadnou do našeho kodexu. Těch fakt nových kapel složených z mladé krve, který by nás dokázaly něčím okouzlit/nadchnout, je čím dál tím míň.

Jak vnímáte brněnskou klubovou scénu?
Slowcha: Nemám jí co vytknout. Pořád se něco děje, je tu spousta aktivních lidí, kteří něco dělaj. Kapely sem rády jezdí a celkově je Brno podle mě v současnosti asi nejživější, co si pamatuju.

Jirza: Někdy v září po našem posledním společném koncertě Red Dons mně došlo, že tohle město je spíš přesycený. Tolik akcí a tolik míst, kdy nabídka převyšovala poptávku, mě osobně trochu demotivovala něco dělat a radši jsem zvolil formu brát než dávat. Samozřejmě všechno je to jen sezonní záležitost. Čas provede selekci na obou stranách. A trochu odbočím od otázky – víš, co mě poslední dobou nakopává a okouzluje? Právě ta neklubová scéna. Pořádání akcí ať už koncertních nebo přednášek, workshopů na netradičních místech. V tom cítím strašnou sílu, svobodu a vynaloženou nadstandartní energii.

Spolupracujete s dalšími brněnskými promotéry?
Slowcha: Občas jo, snažíme se kupříkladu spojovat koncerty s ostatníma crew, pokud se kryjou naše a jejich termíny. A kapely, který se mi líbí a který se třeba nelíbí Jiříkovi, pak spoluorganizuju hlavně s Jiřinou ve Vegalité. Má to spoustu výhod a samotnej si to člověk neužije tak jako v týmu. Jednou jsem dokonce spolupořádal ostravskej koncert The Love Triangle s Jakubem z ostravskýho Planu B. Ale to bylo možný jen díky tomu, že jsme o den dřív hráli na Colours, jinak bych do toho asi nešel.

Jirza: Spolupráce není jen na straně promotérství, ale snažíme se, pokud to jen trochu jde, zapojovat do svých plánů i různé kolektivy či aktivity, které můžeme podpořit ať už finančně formou benefitů nebo aspoň mediálně. Tady máme ještě značné rezervy.

Plány máte do budoucna?
Jirza: Poslední červnová neděle bude patřit v brněnském Kabinetu Múz výhradně ČSSR kapelám. Kovadlina (ex-Hanba, Tummo, Priessnitz…) si odbude premiéru debutové desky Životy těch druhých. Protože plánovaní Crossfuckinhurricane se stihli před koncertem rozpadnout, rychlou (ve smyslu rychlýho jednání) náhradou budou moravští emaři staré školy Anne M. Christiansen. Třetí partou bude Rübäniskö aneb Dáša Fon Fláša a jeho gang zpátky v Brně, tentokrá s novým sedmipalcem, čekejte sarkastický, špinavý, jednoduchý, nihil hc/punk. Po prázdninách 2. 9. odstartuje novou sezónu v Kabinetu parádní americké duo Radioactivity, což je neuvěřitelně chytlavý punk-garage-r´n´r, a Bad Sports. Obě kapely vydávají na Dirtnap records (např. The Estranged, Autistic Youth ad.) a jsou personálně propojení. Neznalost v tomto případě neomlouvá! Říjen bude minimálně zajímavý v sobotu 22. 10., to do Kabinetu dorazí all star kapela Savak (savak.bandcamp.com). Team snů tvoří Sohrab Habibion (Obits, Edsel), Greg Simpson (Obits), James Canty (The Make-Up, Nation of Ulysses, French Toast, Ted Leo and the Pharmacists), Matt Schulz (Enon, Holy Fuck), Michael Jaworski (The Cops, Virgin Islands). A asi největší lákadlo máme připraveno na listopad, každým dnem by to mělo být venku, doporučuji sledovat theshullins.blogspot.cz.

Co považujete za největší pořadatelský úspěch? Respektive průšvih?
Jirza: Nějak to neberu jako olympiádu a asi nemá smysl se prsit, zvučnýma jménama, co nám prošly rukama, hrály ve sklepě v dobách, kdy je nikdo neznal, a teď vystupují na obřích podiích se silným vydavatelstvím v zádech. Osobně za největší úspěch považuju, když o nějakém koncertu někdo začne mluvit po letech, s osobní zkušeností. Někdy ty příběhy stojí dost za to.

Slowcha: Největší úspěch je pro mě to, když po koncertě choděj lidi děkovat, že díky nám viděli jeden z nejlepších koncertů svýho života, a nebo to, když se rozloučíš s kapelou, proběhne klasická vobjímačka a pak se slzou v koutku přijdeš domů a na stole od nich najdeš krásnej děkovnej dopis. Největší průšvih si nevybavuju, protože jsme zatím žádnou negativní zkušenost neměli a pořádání koncertů mi investovanej čas a energii bohatě vrací a jako člověka mě hodně obohatilo. Takže děkuju Jiříkovi, že mi tento duševní růst umožnil. Bez něj by nebyli The Shullins, protože on je ten větší kus šulina.

Jak se odráží pořádání koncertů v životě? Vidíte nějaký obecnější cíl za tím, co děláte?
Jirza: Dělání koncertů je v té negativní rovině neuvěřitelný žrout volného času a někdy ty nervičky dostanou řádně zabrat, když se něco podělá. Většinou samozřejmě v té nejmíň vhodné době. Na druhou stranu, pozitiva několikanásobně převládají. Čím dál víc si uvědomuju a oceněju, kolik skvělých a inspirativních lidí jsem touto cestou potkal a kolik, i přes svoji introvertní povahu, můžu považovat za svoje dobré kámoše/kámošky. Já mám takovou blbou vlastnost, že pořád svoje okolí otravuju svýma hudebníma objevama a tak si kolikrát přibližujeme svoje hudební objevy/lásky/špeky právě tím, že jim uděláme koncert v Brně. Osobně beru hardcore/punk za více než hudbu. Možná naivní klišé, ale právě to propojování hudby a dalších aspektů, které v sobě kombinuje nejen přemýšlení/uvažování a hlavně tedy konání, mě utvrzuje, že to má smysl. Co se týká hudby, já někdy kolem patnácti svoje hudební skills obohacoval díky knížce Rock proti proudu a tam u odkazu Fugazi byla věta, která mě s odstupem času ovlivnila: "Fugazi projíždějí celým světem a káží proti společenským zlům. Neberou si na cesty drogy a alkohol, ale brožované knížky a minerálky." Furt nechápu, proč si s sebou brali, ty "brožovaný knížky", proč nebyly i vázaný? A jsem rád, že až přijedou v říjnu Savak, můžu se na to zeptat Jamese Cantyho, bráchy Brendana, bubeníka Fugazi.

Slowcha: Pořádání koncertů našich oblíbených kapel je samozřejmě z části i sobecká záležitost, protože když nějakou kapelu chceš vidět, protože ji máš rád, tak si holt ve většině případů musíš ten koncert uspořádat sám. Uvedl bych to třeba na příkladu Radioactivity, který s Jirzou oba zbožňujeme a jejichž první desku si v České republice kromě nás koupil už jen Mírá Pátý a Banán. Jiřík o tomhle mluvil nedávno v rozhovoru, kterej dělal na Rádiu Wave, a když jsem to pak poslouchal, tak jsem se tomu dost nasmál, protože ten způsob “reklamy” na koncert kapely, jejíž první desku má u nás jeden z dvou a půl miliónu obyvatel, zřejmě porušuje všechny zákony marketingu. Obecnější cíl je asi v tom, že to děláme po svým a plníme si svoje sny a stáváme se tak zároveň aktivní součástí sítě lidí, které najdeš po celém světě a kteří mají velice podobné hodnoty, a tím se zase dostáváme k principu DIY, tak jak ho chápu já sám.

Na jaké nejlepší nebo nejzajímavější akci jste v poslední době byli?
Jirza: Starý industriální sklady/prostory a nebo třeba akce místních AVA dělaných na půdě jednoho řadového baráku jsou skvělý nestandardní atmosférou, aurou. Škoda, že jsem taková lopata a ne vždy ty jejich hudby dokážu ocenit. Tradiční nádhera proběhla i na dalším Fotbalu proti rasismu ve Věžnižce. Kombinace lidi, kapel, psů, pinecu, přírody a té "neprofesionality" (míněno v dobrým!), která je tady nahrazena srdcařstvím, mě dost baví. A co mně vyrazilo doslova dech, byl křest kazety Tomáše Paluchy s celým bandem na Sedmičce. Čistá nádhera.

Slowcha: Z poslední doby to bude určitě koncert Kovadliny a Relepent SS, kterej jsem viděl v Táboře na Cestě. No a pak koncert Drive Like Jehu v Berlíně. Jinak i vzhledem k tomu, že hudlám na bicí ve dvou kapelách, tak se na moc jiných koncertů nedostanu.