2000blackvoices: Pro kapelu bych prodal obě ledviny

Jmenují se Filip Vlasák a Jiří Klimenta a společně tvoří 2000blackvoices. Právě nastupují do posledních ročníků středních škol a booking je pro ně všechno. Fungují přes rok a stihli přes 25 akcí s více než třiceti zahraničními kapelami a spoustou domácích. Jejich zásadní ideou je spojování žánrů a pořádání koncertů pro každého, protože dobrovolné vstupné je nejlepší vstupné. A nemají rádi kretény.

Kdo je kretén?

FILIP: Kretén je výraz pro ten odpad, který potkáš na každém pražském koncertě. Časy, kdy šlo na core scéně o muziku, jsou dávno pryč a aktuálně se pohybujem v době, kdy se na koncert chodí jen chlastat a balit pokérovaný kurvy. Scéna je z pohledu kapel, „fanoušků“ i organizátorů už tak prohnilá a pokrytecká, že jediná možnost je hledat nový potencionální fans tohohle žánru – a proto třeba z naší strany vlastně i koncerty za dobrovolný/nízký vstupy.

JIŘÍ: Všichni rasisti, sexisti, homofobové, xenofobové a tak dál a dál. Na tý části scény, na které jsme, to zní jako klišé, ale spousta lidí dělá, že jsou dobrý, i když nejsou. Takže je potřeba to opakovat.

Jaká je hudební scéna v Praze, děje se toho hodně, nebo málo?

FILIP: Akcí je u nás poměrně dost a často se sejdou i čtyři koncerty stejného žánru a se stejnou cílovkou v jeden den. Ale pokud se člověk snaží s promem a dá na akci vhodný support, je prakticky nemožné, aby přišlo třeba jen deset platících, jako je tomu v jiných městech. Každý malinký subžánr coru, rocku, metalu i rapu má své hudební, promotérské i fanouškovské osobnosti, které se s generacemi obměňují, a to je nejdůležitější, aby měl žánr určitou stabilitu a mohl růst.

V jakém nejzajímavějším prostoru jste dělali koncert?

FILIP: Nejzajímavější byla určitě náplavka a Avoid Floating Gallery, kam se žánry typu deathcore, metalcore, postHC jinak moc nedostanou. Když jsme před rokem začínali, právě „dělat různo-žánrový koncerty na místech, kde normálně nejsou“ byl hlavní cíl. Bohužel právě tady jsme narazili: za 1) lidi nejsou tolik ochotný chodit do podniků, který neznaj, a za 2) majitelé prostorů i přesto, že si hrajou třicet let na to, jak jsou volnomyšlenkářský a proti všem běžnejm stereotypům, jsou klidně schopni zrušit koncert den/dva před tim, než má bejt, protože vlastně zjistili, že to tam nechtěj, a hledaj k tomu ty nejrůznější utočný argumenty typu: tenhle člověk spolupracuje s fašistama (viz. aféra Byzo-ZNK-Řezník vs. CNPC) nebo tenhle žánr je moc hlučnej a všichni okolní si na to budou stěžovat. Přitom prakticky na tom samym místě vznikala megastage pro party, kde bylo víc než x interpretů, a nemyslim si, že přes tu aparaturu, co tam měli, by hráli o píď míň hlasitěji než přes naše dvě malý PAčka půjčený z vedlejšího výčepu (viz. zrušení Young Blood Festu na náplavce), ale takovejhle už je asi úděl a nic moc s tim člověk neudělá…

Kam vás to táhne dále?

Do budoucna máme určitě každý vyplánovaných ještě pár spotů, ale tim, že tyhle podniky nemaj povětšinou svojí použitelnou aparaturu, je třeba si dovést svou, což stojí pak ve výsledku mnohem více než si klasicky pronajmout klub s vlastní aparaturou, a v situaci, kdy studuješ a nevyděláváš ani korunu, si tyhle věci opravdu dobře rozmýšlíš.

JIŘÍ: Mym snem je stejnak koupit agregát a PAčko a rozjet sérii throw-up koncertů na zábavnejch lokacích. Je to asi tim, že většinu klubů v Praze znám, proto už mě ty místa tak neuchvacujou. Odjakživa mě bavěj koncerty v Café Na půl cesty, byl sem tam na svým prvním klubovym koncertu a o pár let pozdějc tam teď jako 2kBV provádíme řádku akcí.

Jak si představuješ zábavný lokace?

JIŘÍ: Někde venku, dotáhnout lidi krom na samotnej koncert i někam, kde ještě nebyli anebo si tam nedokážou představit koncert. Zvláštní je, že si to dokážu představit jenom s přeenergickejma kapelama, žádný uspávání hadů, který mě ne že nebaví, od kámoše Vany to poslouchám i nedobrovolně rád. Vždycky než dám akci na klasický místo, kouknu, jestli se neobjevilo nějaký nový potenciálně skvělý místo. Když kouknu do peněženky, vidim leda tak chodník, to nás trochu omezuje, přesto nikdy nedopustíme, abychom někomu nedali obnos peněz, kterej dostat má, pro správňáckou kapelu bych prodal obě ledviny.

Co chystáte?

FILIP: Větší akce typu Analepsy / Acranius máme za sebou, Carbine jsou už nějakou dobu oznámený, a i když k tomu oznámíme i pár menších koncertů, tak už moc překvapit nemůžem, ale uvidíme a třeba přijde nějaká zajímavá nabídka anebo se rozhodnem pokračovat v Youngbloodu či Plankton party.

JIŘÍ: Na pár dat se nám sešlo několik tour dohromady, takže to budou strašně překombinovaný večery.

V jakém smyslu?

JIŘÍ: Hodně různejch kapel z různejch koutů světa. Baví mě, když se na naší akci potkaj kapely, který se vůbec neznaj, hrajou něco jinýho. A když to vyjde, tak se sejdou i návštěvníci, který se neznaj a zjistěj, že si všecky ty tvrdý hudby jsou docela podobný.

Jezdíte na koncerty ven z Prahy?

FILIP: Krom letních festivalů, toho moc nedáváme, páč většina kapel, který chcem fakt vidět, má zastávku i v Praze, tak nás to zatím moc nenutí, ale už sem koukal na akce v dalšim roce a nějakej ten výlet udělám.

Kam?

JIŘÍ: Určo chcem zajet do Plzně, kámoš Václav (Bigger Than Your Ego booking) s dalším kámošem tam toho maj spoustu. Vlastně bych se chtěl podívat do všech klubů po týhletý zemi i zemích okolních, který znám jenom z plakátů.

Nejlepší koncertní zážitek letoška?

FILIP: Mě osobně se letos nejvíc líbili Cabal v Eternii a nebýt toho vstupu 150, který je na tuto akci a kapely, co tam, hrály opravdu velkej, (páč jestli je něco, co fakt nemůžu, tak je to kompenzování špatnýho proma vysokym vstupem), tak bych to hlásil jako akci roku. Ale ještě uvidíme, jestli nepřekvapí nějakej uplně malej náhodnej koncert, na kterej zabloudíme.

JIŘÍ: Cold Cave v MeetFactory, God Mother ve Fatalu, Demon Head na Půlce a Johnny Násilník v Bike Jesus na Žižkově. Ale vsadim prostřední prst, že nejlepší akce bude John Maus v Meetku.