Články / Recenze

Stephen Malkmus, zlatý americký chlapec

Stephen Malkmus, zlatý americký chlapec

Jakub Hudák | Články / Recenze | 13.02.2014

Stephen Malkmus občas působí jako ten nejzlatější americký chlapec. Na veřejnosti se chová slušně, má rád sport a grilování, vyblbnul se v devadesátkách a teď už bychom ho viděli tak na zápraží s dekou a čajem. Niki Lauda v Rivalech říká, že štěstí je nepřítel a jeho žena mu to má za zlé – Malkmus byl vždycky podprahově depresivní a taky mu to žena zatrhla (ve skladbě Lariat kvůli ní změnil text, aby byl optimističtější). Myslím, že proto se fanoušci Pavement často dívají na The Jicks skrz prsty. Malkmus nového milénia už v hudbě tolik netrpí a pro ty, co si to chtěli probolet s ním, je to jako zrada.

Už předchozí album (Mirror Traffic) bylo o dost klidnější než třeba Slanted & Enchanted nebo Westing a aktuální Wig Out at Jagbags z trendu nevybočuje. Zato je inteligentnější. Skladby často ironizují absurditu písničkové formy (a jiných věcí): například kakofonie následovaná popovou melodií v Houston Hades anebo rychlé změny výrazu v The Janitor Revealed. Cynismus taky zůstal, protože, jak říká Malkmus, cynismus znamená, že vám na něčem záleží. Jenže tentokrát je to cynismus zacílený k vlastní minulosti a historii toho, co člověk za život naposlouchá, takže narazíme na různé citace typu beatlesáckého „I Am the Walrus“ zpěvu v refrénech jinak naprosto střízlivé Planetary Motion, nebo výpůjčky melodie z Hendrixovy verze All Along the Watchtower ve zmiňované The Janitor Revealed. Shibboleth zase s výraznou basou připomíná starší Pixies (nejvíc asi Debaser), ale to je na desce spíš výjimka.

Wig Out at Jagbags je na první pohled nejvýraznější svou hravostí. Na jednu stranu je to hravost hudební, třeba Cinnamon and Lesbians končí jamovacím sólem, v některých písničkách se objevuje legrační unisono kytary a zpěvu a vůbec všude jsou po špetkách přidané eklektické vyhrávky nebo žestě. Na druhou stranu je to hravost textová. Těžko říct, o čem přesně Malkmus zpívá, jestli má na mysli něco konkrétního nebo jde o metafory, ale taková Rumble at the Rainbo je nepochybně výsměch lidem, co odmítají zestárnout, Chartjunk je asi dloubanec do písní skládaných pro Top 40 a význam verše „I don’t have the stomach for your brandy, I can hardly sip your tea“ z Independence Street je jasný.

Stephen Malkmus prostě stárne. Ale to je v pořádku, protože to dělá důstojně. Navíc je díky větám typu „I’ve been tripping my face off since breakfast“ a psychedeličtější Surreal Teenagers pořád dost cool. Je to pořád ten zlatý americký chlapec, co si hraje před spaním Ege Bamyasi od Can, a to neschová.

Info

Stephen Malkmus and the Jicks: Wig Out at Jagbags (Matador, 2014)

http://store.matadorrecords.com/wig-out-at-jagbags

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace