Články / Recenze

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček | Články / Recenze | 24.11.2024

Anora amerického nezávislého filmaře Seana Bakera si vysloužila nejvyšší ocenění na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, což pro snímky z americké produkce dávno není samozřejmostí. Dalo by se říci, že zvítězilo jedno z oblíbených témat festivalových kuloárů – Baker se od začátku své tvorby vnořuje do životů lidí z nižších vrstev stojících na samotné periferii a Anora není výjimkou. Příběh o prostitutce hledající lásku u jednoho ze svých klientů však rozhodně nelze takto přímo zaškatulkovat, o konvenční podívanou se nejedná, o to více účinkuje.

Anoru potkáváme během rutinních pracovních událostí ve strip klubu, kde se seznámí se synem zámožného ruského oligarchy, Vanyou, který si ji získá kapitálem a posléze i mladickým šarmem. O nabídce k sňatku se záhy dozví jeho rodiče a všemi prostředky se ji pokoušejí anulovat. Tahle část je servírovaná spíše v ústřižcích, postavy jsou jen načrtnuty a „hrubé“ dějové prostřihy mají varovat. Dochází ke zvratu, ale konflikt neeskaluje dle očekávání. V druhé polovině se dočkáme překvapivě vtipné podívané po vzoru slapstick comedy v čele s neobratnými posluhovači rodičů, spontaneitě akce napomáhá snímání ruční kamerou i civilní výkony malého hereckého ansámblu. A představitelé hlavních rolí dokážou až nonšalantně nahlédnout do křehkých duší svých postav: Vanyova (Mark Eydelshteyn) roztomilá infantilita se mění na rozhazovačné frackovství a z titulní Anory (Mikey Madison), vulgární brooklynské holky, je naivní křehká dívenka.

Baker své vypravěčství v Anoře povznesl na novou úroveň realistické drásavosti. Zásluhu má i na citlivě poskládaných záběrech s odlišnými rytmy a účinky, jelikož si své filmy také stříhá. Sekvence s rychlou montáží umožňují naladit se na rozpoložení postav a být přitom neustále ve střehu, ale až delšími scénami dokáže Baker představit lidi jako nedokonalé, chybující a váhající postavy. Daří se mu to v průběhu celého filmu, humorné až groteskní pasáže v sobě neustále nesou něco znepokojivého, co se dere na povrch pod vrstvami zdánlivých banalit a hédonismu. A o to rázněji nás to odkazuje k hlubším pravdám o neustálém utíkání lidí od problémů, dokud se to všechno nesesype.

Info

Anora režie: Sean Baker, 2024

foto © Neon

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace