Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.09.2014
Dvě ženy, padesát metrů lana a dvakrát tolik lidí v šapito. Compagnie des pieds perchés v jednom z posledních festivalových dnů letošního ročníku mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná. Dámy jsou veselé a hravé a lano nestálé. Představení Le Pids du vide s působivým začátkem i koncem, ale až příliš dlouhým prostředkem.
Compagnie des pieds perchés tvoří dvě švýcarské akrobatky Stéphanie N’Duhirahe a Morgane Widmer, pro které je (nejen) vertikální lano to pravé. Obě jsou absolventkami cirkusových škol (Stéphanie v Quebecu, Morgane v Bruselu) a v roce 2009 spolu založily duo Des pieds perchés. Energická Stéphanie, která v současnosti žije v Praze a vede kurzy závěsné akrobacie v centru pro nový cirkus Cirqueon, pochytá na své bujné vlasy, co se dá, a ladná Morgane tančí s lanem. Doplňují se, pošťuchují, vtipkují na téma vzájemné odlišnosti a působí jako rozjívené děti. Obě umělkyně mají velký potenciál, s nervozitou a případnými chybami si nedělají těžkou hlavu. Chtějí své diváky bavit a daří se jim to, i když na můj vkus bylo zábavy až příliš. S lanem toho dokáží hodně, a právě proto bych vyměnila poněkud dlouhé minuty přebírání a lehce kabaretní zábavy ve třpytivých zlatých oblečcích za o něco delší závěr, kdy se obě ženy svíjejí v záplavě lana ve snaze nenechat se zlanařit. Vždy, když se během padesáti minut vyskytl silný moment, který by stálo za to rozvinout, daly přednost komediálnějšímu ladění. Ne každý se přece musí topit v jinotajích a hloubat nad smyslem života, celé představení pak ale bohužel působí spíše jako přehlídka toho, co všechno jsme se ve škole naučily. I když...
... představení Le Poids du vide je porcí života. Jednou nahoře, pak zas dole. Jednou někdo za lano táhne, jindy se houpe a někdy člověk neví, kde má začátek a kde konec. Všechny pády na pevnou zem jsou vlastně dobré, protože aspoň víte, co je pod vámi. Někdy máte na víc, jindy na míň. Co vám z toho bludného kruhu pomůže? Improvizace! Jednoduché sdělení pro široké publikum. Nezbývá než v příštích letech sledovat, zda Stéphanie a Morgane u takové vzdušné podívané zůstanou a nebo je přeci jen tíha prázdnoty stáhne hlouběji.
Compagnie des pieds perchés: Le Piods du vide
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná 2014
17. 8. - 2. 9. 2014, Letenský park, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.