rionka | Články / Reporty | 20.04.2013
Vegalité je jako ideální holka – hezká a maličká. Po vstupu do nitra klubu vás ale z obou stran profackuje vedro, pivo a vůně obložených chlebíčků s hořčicí a Klasem. Třetí ohlášená kapela, This Night Draws the End, musela svou účast pár dní před akcí zrušit, takže Got a Wolf začali hrát jako první krátce po deváté (hned poté, co kluci z útrob miniaturního pódia vylovili jediný reflektor a odkopli ho do levého rohu místnosti, aby jim svítil pod nohy, čímž byla práce osvětlovače vyřízena).
Jestli jste zvyklí chodit jen na kapely, které stojí na pódiu rovně jako svíčky a kynou publiku, jste tady špatně. Got a Wolf stojí zády k davu, skoro jako by je přihlížející nezajímali. Ve chvíli, kdy si uděláte mentální poznámku o skvělé, leč přehnaně introvertní kapele, se hardcoroví chlapci z blanenského sektoru rozběhnou po místnosti. „Hrajeme nejradši bez pódia a světel. Čím víc nahlas, tím autentičtěji,“ přiznává kapela na webu. A nekecají. Předem definované hranice pódia ani publika je nezajímají. Vokalista Adam skáče po místnosti a křičí lidem do obličeje, zatímco Honza s kytarou se mezi nás opakovaně vrhá a nechává se zachytávat rukama prvních řad. This guilt won’t go away! It stays until the end! Jo, Shelter mi udělala radost.
V dubnu 2012 vydali Got a Wolf čtyřskladbové EP, které nabízejí zdarma ke stažení na bandcampu, a taky je jednu dobu nosili na koncerty v podobě série ručně číslovaných MC (choďte na koncerty, maj tam kazety!). Během živého vystoupení ke čtyřem válům přidávají ještě tři další. Přídavek ale už nebude, ať řveme, jak chceme, světla se rozsvěcejí a kluci už zase vypadají jako partička stydlínů odvedle.
Schází se o něco početnější publikum, samozřejmě hlavně v tričkách Botch a Converge (když ale nějaký název nemůžete přečíst, nebojte se a nechte si ho přeslabikovat jeho majitelem, je to zábavná příležitost k seznámení!). Basák dělá parádu v tričku Star Wars.
Nullus Sum se uvádějí intenzivním vazbením, z něhož se vyřine první skladba a člověk se musí jít podívat blíž už jen proto, aby viděl, co se to tam sakra děje. Kapela z Nivnice žánrově doplňuje blanenské vlky, jejich „self-destructive hardcore“ je však méně přímočaré a častěji se splétá do nepravidelných rytmů. Zpěvák se láme v předklonu, publikum souhlasně pokyvuje, ale žádné nárazy do lidské masy se už nekonají. I přesto se hranice mezi prostorem pro muzikanty a přihlížející stírají – a je to tak správně. Zdá se to všechno tak reálné a na dosah... Just because you listen it doesn’t mean you hear, just because you believe it doesn’t mean it’s real!
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.