Články / Reporty

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 24.04.2022

Organizátoři ze Sanctuary po několika nucených odkladech konečně potvrzují letošní termín. A díky tomu se Nitzer Ebb, kteří si prošli několika rozpady, trefují do čtyřiceti let na scéně. Slavnost může začít. Dějištěm se stává MeetFactory a syrovost prostor kulturní fabriky odpovídá industriálnímu ladění i zájmu a kapacitě.

Kultovní status hudebníků z Essexu ve světě tvrdší elektroniky i pozice kapely definující počátky EBM, industrialu nebo i houseu jsou zřejmé. Klub se zaplňuje už zkraje večera a věkový průměr odpovídá headlinerům. Nitzer Ebb před pár dny vystoupili v Německu a pokračují do Bruselu, přesto do Prahy přitáhli mnoho nejen německých příznivců. To by nemělo nikoho překvapovat.

Večer startují Body of Pain, kteří se v uplynulém roce etablovali na tuzemské scéně svým kovovým zvukem, úderným beatem a chladným zpěvem. Že stihnu jen závěr, nevadí, jen si potvrzuji, že je o co stát. Chvíli delirické, chvíli odosobněné, ale se zápalem pro věc. Tábor Radosti z Jihlavy si připravili unikátní set The Machineries of Joy a avizovali jej dopředu. Atmosférické ambientní plochy se střídají či prolínají se strojovým zvukem, postavy v maskách a kapucích určují rytmus, set tentokrát ale upřednostňuje hlavně dystopické, táhlé krajiny s rytmickým, pochodovým tempem na pozadí než hlukové stěny. Dojem nakonec není zlověstný, spíš snový a odlidštěný. Symboly, znaky, osobité vize. Vystoupení uběhne až moc rychle, což kamarád komentuje prorocky: „Kapely hrají tak dlouho, jak se rozhodnou.“

Nitzer Ebb otvírají hymnou Blood Money. Holé hlavy se kývají do rytmu, objevují se první krůpěje potu i blažené výrazy. Frontman Douglas McCarthy si omotává publikum kolem prstu a rozhodně na něm není poznat, že ještě nedávno musel koncerty rušit kvůli zdravotním problémům. Vitalita a živelnost neschází ani Bon Harrisovi, jehož lesklá hlava se míhá po celém pódiu a frenetické poskakování místy připomíná excitovaný vojenský marš. Deklamace i zpěv, minimalismus, dunění, rovné beaty i komplikovanější aranže a závany let minulých, kdy se industriální a EBM scéna formovala. Nejvíc prostoru dostávají zavedené klasiky z raných alb Belief či That Total Age a nezdá se, že by s tím měl někdo problém. McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Nasazení je nakažlivé a ze všech na pódiu je cítit radost z živého hraní. Jízda trvá něco přes hodinu, přídavky jako Violent Playground názvem adekvátně komentují celou show, jede se na doraz. Publikum se mačká jen trochu, každý si drží pohodlný osobní prostor, operace Nitzer Ebb i přes všechny odklady dopadá úspěšně. Klopýtání chladnou nocí kolem smíchovských kolejí a drážních světel už jen podtrhuje vyznění celého večera, v němž se protnula organická živelnost i strojové rytmy.

Info

Nitzer Ebb (uk) + Tábor Radosti + Body of Pain
20. 4. 2022 MeetFactory, Praha

foto © Profimedia.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace