Jakub Hudák | Články | 05.12.2013
Tichonov, kapela pojmenovaná podle despotického trenéra ruské hokejové reprezentace, vydala letos potemnělé, „krystalické“ album Overnight. Desku představuje deset skladeb s přísně minimalistickými názvy (OK, Forrest, Run...) a lehce nadprůměrnou stopáží. Hudba místy připomíná Beach Fossils bez pláže anebo The Antlers bez naivity v hlase, ale při poslechu nejdelší písně (OK), která rytmicky připomíná slavné Falling Slowly, se zcela jasně ukáže, proč koncertovali s Glenem Hansardem. Na druhou stranu skladby jako třeba Organic Thinker prozrazují inspiraci americkou neopsychedelií. Navzdory této rozmanitosti a světovosti se však nevyhneme některým klišé, jako je vybízení posluchače, ať naslouchá svému srdci (Weapon of Choice).
Tichonov schovávají do lehce folkového výrazu několik deviantních cuknutí v obličeji: jejich písně, postavené spíše na silné melodii než harmonickém propracování, mají sklon v jednu chvíli nenápadně uhnout (například úvodní melodie Palms) a veselou stoupavou melodii nahradí drtivým pesimismem, kterému se v depresivitě vyrovná snad jen text z Another Day, když klade palčivou otázku, jak má člověk spát, pokud nestojí o další den.
Rytmus připomíná pomalý kasárenský dupot ruských hokejistů ověšených závažím, což neznamená, že by skladby byly pomalé. Naopak, tempo je místy svižné a Tichonov vědí, kolik dob mají v taktu, ale zajímá je snad jen ta jedna – těžká doba. Velmi těžká doba. Příkladem může být třeba úvodní Palm, kde rytmus těžkne natolik, že po něm následuje zvláštní hudební prázdno. Tichonov dovedou pracovat s tichem a nepřehlcují mix nadbytečnými samply, stačí málo: riff složený z několika tónů a znějící prázdné struny opřít o demoralizující kopák, kousek ticha nahradit jednoduchou melodií na klávesách, občas znepokojivě šeptat a nakonec se položit do zkreslených kytar.
Overnight ukazuje, jak rozmanitou produkci můžeme od Tichonov čekat, aniž by obětovali zvukovou osobitost. Ambientní vokály a intimní povídání nahradí vypjaté volání, akustické vybrnkávání v jedné skladbě se ve druhé promění v nezvykle tvrdé zkreslení, chaotické konce a vypjaté výšky (Daft). To není jen prázdná chvála – příliš často se stává, že kapely podlehnou jednomu modelu, jednomu postupu, který nás nutí se ptát, proč bylo nutné točit další desku? Od Tichonov lze očekávat, že výraz se v budoucnu dramaticky nezmění (to by bylo schizofrenní), ale všechno kolem klidně může – nástroje, zpěv i jazyk – a stejně je poznáte.
redakce 25.12.2024
Posledné dva roky kapela strávila prácou na novom materiáli pre ďalší album, pričom v pláne je ešte jeden rok tvorivých príprav.
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
redakce 19.12.2024
Bohatá diskografie zahrnuje meditativní neoklasická alba vydaná u prestižních labelů.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
redakce 16.12.2024
Jaké hudební tipy nám dal začínající autor a fanoušek popkultury vyžívající se v antihrdinech?
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.