Two Door Cinema Club – tváří se nesměle, ale hrají suverénně

„No, vypadají jako cizinci…“ Dobrou půlhodinku se osmělovaly a pak se rozhodly ujistit se u servírky. Nakonec přicupitaly ke stolu kapely a s omluvou požádaly o společnou fotografii. Ukázalo se, že slečny neměly důvod mít strach – Two Door Cinema Club ochotně souhlasili a popravdě vypadali ještě nesměleji než jejich fanynky. Skromně se postavili před objektiv a nahodili rozpačitý úsměv. Při pohledu na ně by jeden neřekl, že tihle kluci ze Severního Irska mají na svědomí dvě úspěšná alba, více jak milion fanoušků na facebooku a stejně jako pražskou Lucernu vyprodávají koncertní sály po celém světě.

Poslechnout si trochu britského indie rocku přišla do Lucerny 26. 2. 2013 spousta Čechů, Slováků i cizinců. Kromě Two Door Cinema Club přijely jako předkapely The 1975 a Dog Is Dead z Británie a měly veliký úspěch. I když se Dog Is Dead podařilo rozhoupat mačkající se publikum, s koncem jejich představení atmosféra houstla společně s davem a očekáváním. Two Door Cinema Club zvučili a zvučili, střídavě odcházeli, přicházeli a brnkali a zhasínali, až nakonec zhasli úplně. Když se na pódiu vynořil z kouře zrzavý zpěvák a kytarista Alex Trimble a prostorem se rozezněla Sleep Alone, hitovka z loňského alba Beacon, všem bylo jasné, že nesmělí Irové mají kuráže ažaž. Lidi začali vřeštět a poskakovat a v davovém pohybu, který by se dal označit jako „pogo v rámci stísněných prostorových možností“ setrvali až do konce, stejně tak jako v hlasitém doprovodu zpěváka Alexe. Jako druhá zazněla Undercover Martin, pro změnu pecka z prvního alba Tourist History (2010).

V tomto duchu se pak nesl celý koncert – pecka střídala pecku. Levou stranu pódia si zabral kytarista Sam Halliday, pravá patřila basákovi Kevinu Bairdovi a vzadu u bicích seděl Benjamin Thompson, který s kapelou jezdí turné. Každý z nich si hleděl svého vlastního businessu a z repráků se hnala plná, energická vlna, která sváděla k tanci. Fanoušci si po skončení songů ani nestihli vydechnout a zručný kytarista už sázel do prostoru další podmanivé riffy. Možná to byly právě ty riffy, možná Kevinovy rošťácké brýle a dost možná jen přesvědčivá upřímnost Alexova hlasu, která si omotala obecenstvo okolo prstu jako houslový klíč okolo druhé linky. Když TDCC dohráli, dav, který se s každou písničkou svíjel víc a víc, rval se dopředu a smršťoval se do kompaktní hmoty, kolektivně stáhl plíce a téměř histericky řval o přídavek. Ohlušující obecenstvo bylo v právu, fandilo na jedničku. Což Two Door Cinema Club uznali a odměnili publikum přídavkem hned několikanásobným. Byl to chytrý tah – až přijedou do Čech příště, s největší pravděpodobností se několikanásobně rozroste jejich zdejší fanouškovská základna.