blueskin | Články / Reporty | 01.04.2018
Žádný jiný pražský prostor tak nevypovídá o velkých očích promotéra, jako smíchovský klub MeetFactory. Jeho zadní stěna je posuvná, dá se tedy dobře odhadnout, nakolik si promotér věří. V onen březnový čtvrtek před Velikonocemi se odhad návštěvnosti příliš nepovedl - podle stupně posunutí pódia se očekávalo mnohem více lidí, nakonec ale zástupci německého labelu Ki Records hráli pro poloprázdný sál.
Showcase této značky se v rámci festivalu Spectaculare konala už podruhé. Loni se na ní kromě Christian Löfflera představili Sieren a Monokle, letos s sebou label boss Löffler přivezl dvě nové tváře - Briana Zajaka zvaného Fejká a Paula Schrödera alias Aparde. Společně představili tři polohy labelu, který si zakládá na diverzitě prezentovaného pohledu na současnou elektronickou hudbu.
Ve všech případech šlo o živá vystoupení, a bylo tudíž zajímavé sledovat odlišnosti mezi studiovou tvorbou a jejím přenesením na velké pódium. Nejradikálněji se od výchozího bodu odchýlil Aparde. Své zvukově košaté tracky v tradici bonobovské organické elektroniky přepracoval do podoby strohého techna. Ponechal jim však jejich průběh s četnými zklidňujícími pasážemi. Působilo to značně rušivě - sotva se člověk dostal do tanečního rytmu, vyvedl ho z konceptu nečekaný breakdown.
To Fejká si taneční potenciál svých skladeb pohlídal o něco lépe. Také on se zhlédl v organické elektronice, tentokrát upomínající spíše Jona Hopkinse. Pro živou prezentaci zvolil techhouseovou rytmiku, o kterou se opírá i ve svých djských setech a podcastech. Stavba jeho tracků působila méně nahodile, místy dokonce zarážela svou předvídatelností. Vše se odehrávalo v pravidelných šestnáctitaktových celcích, které se jen tu a tam roztáhly na dvojnásobek.
fotogalerie z koncertu tady
Christiana Löfflera oproti předchozím návštěvám v Česku nedoprovázela zpěvačka Mohna, o to byl jeho set soustředěnější a intenzivnější. Ze všech tří headlinerů předvedl Löffler nejdotaženější vystoupení, které umně balancovalo mezi poslechovými kvalitami a - tentokrát spíše naznačenou - klubovou orientací jeho tracků. Byl v tom paradox: na deskách umí být Löffler mnohem tanečnější než většina jeho chráněnců, naživo ale zvolil cestu většího ponoru do oceánu melancholických melodických linek.
Fungovalo to znamenitě. Tam, kde Aparde a Fejká vsadili na rytmickou augmentaci svých skladeb, změnil Löffler pouze důraz na prvky, které už byly v jeho hudbě obsaženy. Výsledkem byl větší pocit celistvosti, ať už jednotlivých tracků nebo celého setu. Bylo to dáno jen Löfflerovou větší zkušeností s živým vystupováním? Nevím, každopádně šlo o jeden z nejzajímavějších koncertů v rámci letošního, spíše nevýrazného ročníku festivalu Spectaculare.
Ki Records Showcase
29. 3. 2018 MeetFactory, Praha
foto © Filip Kůstka
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.