Versus: Kmeny (Cosplay)

Punk’s not dead, to je jasný, stejně jako banik pičo, čili hooligans, Orion je BiggBoss, rapujeme držkou coz. Kmeny pokračovaly čtvrtým dílem, který se věnoval kmenu Cosplay. Co jsme očekávali, co vy a co z toho všeho bylo? Costume play jsou v zásadě brouci Pytlíci a ostýchavé duše se vztahem k řemeslům a umění... Co my na to? Z pozice média celou sérii podporujeme, na druhou stranu nás to nezavazuje k poklonkování nebo mlčení. Dnes běží na čété dvě pátý díl, Motorkáři, pojďme si promrskat ten čtvrtý, cosplayový.

Zdeněk Malinský: Tohle byl první díl Kmenů, kde jsem naprostý laik, protože téma sci-fi, vesmír, komiksy i vše ostatní, co patří pod všeobjímající název Cosplay, jde absolutně mimo mě. Jako člověk, kterému se z těchto žánrů líbila jen Kubrickova 2001:Vesmírná odysea a který si až do 6. 12. 2014 myslel, že Star Trek je seriál k filmům Star Wars, jsem si připadal skoro jako mongolský pastevec, kterého z jurty přestěhovali do nejluxusnějšího hi-tech hotelu.

Jako laik nemohu poznat, jak se která postava jmenuje, v čem vystupuje, ani jak moc jsou kostýmy, rekvizity i repliky podobné originálu. Tipuji, že velmi. Všichni účinkující mají můj veliký obdiv, vždyť kolik kreativity, času i peněz tomu věnovali a věnují, kolik řemesel museli s vysokou precizností zvládnout, k tomu přidat i něco z herectví… klobouk dolů. Navíc většina z nich vystupuje na různých bohulibých a charitativních akcích, takže jde o koníčka, který svým způsobem pomáhá i ostatním a má nějaký smysl. Ale to se už dostávám ke klišovitým frázím „kdo si hraje nezlobí“, jak je skvělé, že žijeme v době a zemi, kde místo boje o přežití, vodu a jídlo nebo boje se smrtelnými nemocemi si můžeme takto v klidu „hrát”, nebo jak by řekla mnohá maminka: „Je nakonec dobře, že maj takovýhleho divnýho koníčka, protože je to lepší, než gdyby brali drogy, hráli automaty, vysedávali po hospodách…“

A kdybych si chtěl taky takhle hrát, byl bych Darth Vader, kvůli tomu oblečku a přilbě.

mexhouse: Počkej, tak pořád jsi brečel, že ses ani z jednoho dílu nedozvěděl nic nového (než co jsi o tom kterém kmeni věděl), a teď, když o něm víš hovno, tak řekneš, že to jde absolutně mimo tebe? Jako mongolský pastevec... by ses určitě uplatnil v některé roli, nedivil bych se, kdyby „pokračování“ Mad Maxe obsahovalo hned několik bylinožroutů. Ale jinak je samozřejmě jedno, tedy pro nahlédnutí fenoménu cosplay, jestli znáš Star Wars nebo původní podobu nějakého kostýmu. Cosplay sami sebe vtipně interpretují jako brouky Pytlíky, práce všeho druhu, což je stejně přesné, jako vtipné. Že se tu cítí jako herci, tam jako umělci, je jen další interpretace a dneska je to samozřejmě možné a přirozené, rozdíl mezi artefaktem a náhodný lejnem nebyl nikdy titěrnější.

Hledání hlavní myšlenky dokumentu mě vede k eskapismu a k tomu, co je dneska „divné“ nebo „zvláštní“, deviantní. Pokud by se někdo před dvaceti lety realizoval coby Darth Vader nebo japonská animé postavička uprostřed panelového sídliště, asi by rychle skončil na záchytce, dneska to mnohý rodič přijme daleko raději, než že je jeho potomek gay. Relativizace toho, jak se realizovat v soukromí a co je ještě stále poměrně „normální“, doba, kdy obchoďák/kravaťák nemá žádný problém přiznat, že vyznává cosplay, aniž by měl obavy, že s tím budou mít jeho klienti nebo zaměstnavatelé problém. Sociologický fenomén, eskapismus jako volnočasová aktivita tu byl vždycky, jen pionýry, trampy a čundry nahradili nové oddíly. Asi by bylo zajímavé nazírat jako „únikové“ kmeny straight edge, hackerů nebo tattoo, ale to asi necháme na jinou debatu.

Kdybych si chtěl hrát na nějakou kostýmovanou postavu, asi bych byl... Pan Tau. Byl vždycky chic a nikdy nemusel říct ani popel.