Versus: Kmeny (Skinheads)

Kmeny pokračovaly dalším dílem, který se věnoval kmenu Skinheads. Co jsme očekávali, co vy a co z toho všeho bylo? Jsou skinheads tupé agresivní plešky, nebo vzoroví otcové rodin se zájmem o starý soul a reggae, o vlastní historii? Z pozice média celou sérii Kmenů podporujeme, na druhou stranu nás to nezavazuje k poklonkování nebo mlčení. Dnes běží na čété dvě díl Tattoo, pojďme si ještě probrat ten předchozí, skínovský.

Zdeněk Malinský: Díl o skinheads zatím přichystal asi nejvíc překvapení. Čekal jsem ho mnohem drsnější a hlavně v úplně jiném duchu. Nebo nás jen autoři nechtěli vyděsit? Skoro celý díl je nečekaně poklidný a možná ještě větší „nedělní selanka”, než byl díl o punku. Doprovodné muziky jsem rovněž očekával víc a hlavně úplně jinou, ne ska, reggae a soul.

Myslel jsem si, že napíšu pár vět o primitivních rasistech, fašistech a nacistech v bomberech, tričkách Thor Steinar a botách Dr. Martens a bude hotovo, jenže to neklaplo, protože většinu předsudků a stereotypů, že každý skin je nácek a rasista mlátící cikány, tento díl úspěšně vyvrací. Jediné, co se nepovedlo, je vyvrátit časté novinářské klišé s přiřazováním hnutí ke krajní pravici. A to je asi tak všechno. Povedený díl - palec nahoru.

mexhouse: Krajní pravici? Tak tu jsem neviděl, seděl jsem moc vlevo. Jestli je něco (novinářské) klišé, tak to je právě spojování skinheads s rasisty, fašisty nebo nacisty, to může udělat bába, co stojí frontu na maso, nebo usmrkanec ze základky, nikdo, kdo má aspoň trochu otevřené oči a umí číst. Tím nechci říct, že taková osvěta nemá smysl, jistě ano. Až na to, že tenhle díl volí formu čistě osvětovou a ve finále vyznívá jako náborový leták: máš rád plešku, fotbal, muziku, kérky a pívo, rád skanduješ, ale nejsi nácek? Pojď mezi nás! S čímž nemám problém, víc mě baví, jak se jednotlivé kmeny začínají prolínat. A nedělám si iluze, že každý skinhead se zajímá o historii subkultury do té míry, aby věděl, kdy vznikli mods a co pro ně bylo příznačné.

Větší problém mám s filmově-dokumentaristickými klišé, s vysvětlovacími berličkami. Použití civilních jmen je zbytečné, jak ukázaly minulé díly, i když tady vtipně funkční, kdopak by za přezdívkami Buqičák a Zadek hledal skíny, žeano. Mluvící hlavy, nadužívání muziky, zpomalené záběry, zvuk „tlukoucího srdce“, slogany přes celou obrazovku, primitivní obrazové paralely... Dokument možná užitečný, ale taky slabý.