David Vo Tien | Články / Reporty | 29.04.2014
Poslední večer 5. ročníku Lunchmeat festivalu. Devítihodinový lajnap. Hra na schovávanou a satanské tango. Strobo a tma, tanec v temnotách, dusot kopyt čtyř jezdců basspokalypsy, minimalismus, maximalismus, ambientní plochy, hiphopová razance, taneční konstrukce, beatová dekonstrukce, software, hardware, synťáky, bicí i saxík. Kávičky, panáčky, pivečka, koho co udrží na nohou, rukou, vsedě, vestoje. Ráno ale budou nakonec všichni stejně hranatý, jak expresionistická dekorace ze třicátých let.
Rok 2026, goticky rozmáchlé tvary, proletariát vs. buržoazie, vizuální a estetický strop, německý expresionismus restart, verze 2014. Monochromatická nadčasovost. Forma plus Stroon kontra Metropolis. Ideální způsob jak zaktualizovat film němé éry a dostat ho znovu do povědomí diváků, a to přímou zkušeností sledováním, konfrontací s obrazem a autorským hudebním doprovodem. Forma. Elektroakustické těleso. Jemná práce s hudbou, dobře namazaný parní stroj. Vzpoura se děje na plátně, na skupinu jde sotva vidět. Ukázněná improvizace, se zavřenýma očima jde sledovat vývoj děje podle sluchu. Na vystoupení Cinema Royal byla laťka nastavená až příliš vysoko. Bez expresionistické stylizace, 2 000 000 voltů, prostoru transformační stanice, to už prostě není „ono“. Modli se a pracuj. Vzhledem k časovému skluzu a zmatenému lajnapu by se dvouhodinová šichta hodila víc do kina, jako doprovodný program, než jako volný rozjezd před Timem Exilem, Evianem Christem a 813.
Evian Christ zavřený v kleci útočí stroboskopy, jako kdyby střílel z laserovýho gatling gunu omračujících 200 blikaček za minutu. Kobercový nálet bass dropů, hiphopový instrumentály a trapový rytmy krájené dark ambientovými vsuvkami, občas piáno jak od Deaf Center. Tísnivá, psychedelická atmosféra, za kterou může „weird stuff“, který jeho beaty ozvláštňuje, mu teď všichni radí, ať je ze svých songů vyndá. K tomuhle vykleštění doufejme nedojde. Solitér, který na sebe upozornil po tom, co anonymně nahrál pár tracků na youtube, tedy především hudbou, to snad nebude mít ani zapotřebí. Ostatně od garáže se starou verzí Cubase se dostal až na desku Yeezus Kanyeho Westa a ne nadarmo vydává u Tri Angle. A na káněho GOOD Music teda taky.
Luchmeat festival 2014
25. 4. 2014, Studio Hrdinů, Praha
foto © Šimon Levitner
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.