Články / Recenze

Daydream – hledání ztracených archiválií

Daydream – hledání ztracených archiválií

Tereza Posturová | Články / Recenze | 03.09.2013

Pomineme-li dávné party typu Agape nebo Amity, dosud nebylo české kapely, která by dokázala tak domácky uchopit klasický newschool hardcore, najemno ho opracovat podle svých představ a ještě mu přeleštit fazonu svérázným hadrem rozpoznatelnosti. Čistě účelový výrok, protože hle, na scéně nám svítí záblesk historie. V Praze usazená mezinárodní pětice, jejíž jádro obestírá aura bestiální Balaclavy a nově záda jistí basa z mathcoreových Got a Wolf, rezignovala na aktuální hype a už dva roky mastí struny po vzoru svých dorosteneckých lásek. Daydream prošli muzeem s expozicí devadesátkového u.s. straight edge hardcore, zastavili se v síni slávy a důkladně očumovali vitríny napěchované legendami Unbroken, Strain, Chokehold, Shield aj. Triviální erudice letitých hardcore kids a původní hodnoty sxe přesně jak hlásá rákoska Iana MacKaye. Veg(etari)ansko-abstinenční životní styl, ikska na rukou, vrána k vráně. Nekompromisní nástrojová radlice řízená dávkami našponovaného řevu, nejepičtější hc znovu ožívá.

Po loňském demu a singlu přibylo Daydream na bryndák nyní už přes půl roku staré ep (všechno k dispozici na bandcampu, zadax). Kdo preferuje kulatý artefakt, může obřadně pokládat černý/bílý sedmipalec. Dva singly, přehnutý karton, texty a děkovačky, poněkud nešťastná povrchová úprava „nepraktický černý lesk“, kdy i čisté prsty zanechávají špinavý otisk a pár nadávek nádavkem. Ubylo punku, kytary se o to více namáčí do brunátného metalu, ale pořád jde o silně naředěný roztok mateřské matrix, opatrně naznačený metalcoreový šlahoun. Vypiplané instrumentální hrátky, bicí vykreslují nebývale komplexní omalovánky. Složitěji navržený rytmus a nepravidelná struktura songů, patrná hlavně v End of Happiness, nutí uznale pokyvovat a myslet si cosi o akurátní rafinovanosti. Je sice znát citelný odpich hlavně od Judge a Outspoken, jenže Daydream kytarami drtí kamení svojsky, umně nastřelují nestereotypní motivy, přitom dokážou obrovskou intenzitou riffů nahnat ke zdi, kde zlověstně funí na krk, máte pak co dělat, abyste se před nimi nepodělali patetickou radostí. Oproti demu podstatně čistší zvuk se projevuje hlavně v etáži výraznějšího (čti: srozumitelnějšího) řevu, když rovnoměrná modulace útočí přímo mezi oči a záleží jen na afinitě nátury, jestli vykřičené ulpí nebo hned zkape. Výzkumné porozchodové sebeohledávání, drásavá analýza vlastní identity, rázně umíněné, nikoli velkohubé distancování od společnosti, toť odvěká paradigmata nejen hc songů. Předkládají jasná stanoviska, pacifisticky-výhružné štěkání („Stop labeling me!“) vyvažuje důsledné rozkrývání boláků nepříjemnými otázkami („Why did I end up in pain again?“). Žádná zaklínadla ani hesla, jen nutná sebereflexe obehnaná elektrickým plotem s vysokovoltážním „vokálem“, a ta se potřebuje otřít o klišé. Hardcorová mluvnice.

Nasranost zůstává, snad místy nepatrně zpomalili, o to markantněji ve vyprázdněných mezerách zahušťují polívku správně mířenou agresí. A když mi pár vteřin industriálního samplu na konci Shame připomene zlatou horečku Themy Eleven, možná se chci jenom nostalgicky tetelit. Zapomenutá setkání pod plachtou retrospektivní prozřetelnosti. Daydream v roli déjà vu, co s lehkostí bouracího kladiva praští přítomnost do ksichtu za potlesku (nejen) nadšených pamětníků.

Info

Daydream – ep (Elephant Skin Records, Caustic Recordings, Hidden Rainbows, 2013)
www.facebook.com/daydreamhxc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace