Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 27.09.2017
Hypnos převzali domácí deathmetalové žezlo po legendárních Krabathor. Bodejť by ne, když v jejich čele stojí Bruno, osobnost vzešlá právě z nedávno znovu probuzených Krabathor. A nutno říct, že se Hypnos za těch skoro dvacet let řádně etablovali na scéně a s přehledem setřeli pel, který je s dřevní formací žánru mohl spojovat. Důkazem budiž zatím poslední položka v diskografii Hypnos, The Whitecrow, která na to jde od lesa.
Opustili totiž svazující tematická omezení žánru - v kontextu věci překvapivě heretické - a obrátili s k tomu pozitivnímu v lidském životě. Za hrdinu si zvolili onu titulní "bílou vránu", která místo, aby po světě rozsévala zlo (jak by se na správný death metal slušelo), dělá přesný opak: chodí po zemi a otevírá v lidech to pozitivní - světlo, lidskost, naději, důvěru, empatii. A funguje to velmi dobře. Hypnos nezanevřeli na deathové postupy - growl, sypačky na bicí, valivé riffování, ostré změny tempa i nálady -, jen jim dali novou, poměrně neobvyklou náplň. A přinutili posluchače poslouchat a číst texty.
The Whitecrow je strhující, komplexní deska. Hypnos se podařilo nabourat žánrový stereotyp, a to i včetně monotónnosti, kterou trpí leckteré deathmetalové album. Nebojí se pracovat se sóly, zapojit do hry akustické mezihry, pohrávat si s čistými vokály či recitativy a atmosférou. Přímočará řezničina je mnohdy pozitivum, ale tady by to byla škoda, příběh bílé vrány přímo vybízí k propracovanějším postupům a větší barevnosti. A to se Hypnos podařilo na výbornou.
Hypnos - The Whitecrow (Einheit Produktionen, 2017)
www.hypnos-cz.com
živě:
27. 9. Velbloud, České Budějovice
28. 9. Modrá vopice, Praha
29. 9 RC Gambrinus, Litoměřice
30. 9. Ponorka, Pardubice
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
