Deska, kterou nevypneš, ani kdyby - The Dead Weather

Třetí album „superskupiny“ The Dead Weather nazvané Dodge and Burn vyšlo dlouhých pět let po předchozím Sea of Cowards a nikdo asi během té doby netušil, co s ní bude dál. Jack White si rozhodně nemůže stěžovat, že by se poté, co v roce 2011 sekl s The White Stripes, cítil nevytížený. Věnoval se svému vydavatelství Third Man Records a stihl vydat dvě sólovky. S jeho další kapelou The Raconteurs to sice vypadá bledě, ale The Dead Weather se loni probrali k životu a vypustili hned čtyři ochutnávky z připravované desky.

Ta vyšla až letos, ale vyplatilo se počkat. Ke zveřejněným písním přibylo osm dalších a sbírku odpálil nový singl Feel Love (Every Million Miles), kde White dokazuje, že i když sedí za bicími, nenechá se zastínit. (Kdyby se mohl v The White Stripes rozpůlit a zvádl kytaru i bicí, byla by to ještě o level lepší kapela.) Dokonale našláplý song dokazuje, že The Dead Weather nezvolnili, spíš naopak. Ubrali na psychedelii, přidali na rychlosti. Na nedostatek podivností si nelze stěžovat - například pomalejší Three Dollar Hat, kde White téměř rapuje za doprovodu podivných elektronických pazvuků, dokud se vokálu nechopí Alison Mosshart a White nerozjede další kanonádu na bicí, je ulítlá dost. U mikrofonu se oba potkají ještě v duetu Rough Detective, jinak se ale White drží paliček a dává prostor zbytku kapely. Alison Mosshart to ječí stále skvěle a klávesy Deana Fertity jdou do masa stejně jako kytara, která se střídá s baskytarou Jacka Lawrence. Zvuková rozmanitost tvoří dohromady nádherný bordel. Album překvapivě uzavírá balada plná smyčců, v níž Alison demonstruje, že kromě řvaní umí i zpívat. Parádní tečka.

Celá deska je kompaktní, sevřená a velmi chytlavá, nejlepší počin The Dead Weather. Jak se to pozná? Nevypnete ji, ani když vás z těch zvuků už bolí hlava.