Dny městských lišek – blacksheepboy / pale&coy

Proplétání se současnými městy vyžaduje určitý um, který si skrz všudypřítomnou samozřejmost ani neuvědomujeme. Potřeba vnímat detaily, podněty i rizika… to chce ostražitost a pohotovost, od nichž si náš přesycený mozek potřebuje odfrknout. Filtruje proto, co se dá, a dává uniknout drobnostem. Stáváme se tak rychlým a poněkud neurotickým stvořením. Městskou liškou, uhánějící popletenou cestou ke konci dne.

Blacksheepboy i pale&coy společně cítí, že k němu vede jakákoli cesta. Překoncentrovaná i zasněná. Ta první – živoucí, orientující se, ale i lehce excentrická je předmětem písní Elišky Mikovcové neboli pale&coy. Hledat přehlédnuté se naopak vydává Zdeněk Lichnovský aka blacksheepboy. Nicméně jejich společný debut není přehlídkou ambivalence, zaseknuti v postmoderní kontemplaci hledají pomíjivý okamžik klidu.

Blacksheepboy si hraje s melodií a syntezátorovým zvukem tak, až mu vylézají melancholické písně jak od Cloud Boat. Jen s mnohem menší srdceryvností a smířlivějším tónem, alespoň než se blacksheepboy do skladby pořádně opře. Jakmile se rozehrají bicí Petra Matouška, je to jako by namísto do membrán mlátily přímo do srdeční svaloviny a je jasné, že denní snění Zdeňka Lichnovského umí být pořádně hluboké. Napomáhá tomu hlas, chvílemi evokující i samotné Pet Shop Boys. Odhazuje prvoplánovou elektroniku a přes příležitostný stereotyp vždy vítězí kreativita. Překvapení. Neopakovatelnost toho, co se děje právě teď a tady.

Pale&Coy, obsazující druhou polovinu alba, se pouští do přelévavé elektroniky, co i v těch volnějších pasážích ne a ne vydechnout, ačkoli k tomu už názvy skladeb jako Hibarnate nebo Pillowtalk svádí. Eliška Mikovcová se po stálém melodickém vlnění bere k cíli přímočařeji než náhle gradující blackseepboy, paradoxně v Pulses zvolní, takže před závěrečnou Urban Foxes jeden neví, co má vlastně čekat. Stejně jako její kolega tak neustále těká ve snahách vykreslit konkrétní náladu a chvíli.

Album These Days / Urban Foxes pohlcuje konzistentní atmosférou. Není pravidlem, že se split přeleje z jedné půlky do druhé, aniž byste si vlastně uvědomili, že se stala nějaká zásadní změna. Že vás něco vytrhlo ze zasněné chvíle, díky níž se vám podařilo uniknout ze zmatku dne, ze spletitosti města. Nikdy ale nesvádí k rozhození koncentrace a nechají váš, od marastu očištěný pohled pro jednou nepozorovat okolí. Což je mnohem víc, než se může zprvu zdát.