Články / Reporty

... do dalších dní (Letní filmová škola 2022)

... do dalších dní (Letní filmová škola 2022)

Ondřej Oharek | Články / Reporty | 05.08.2022

Pruh stínu lemuje Masarykovo náměstí, dopíjím kafe. Ve vzduchu je cítit únava, spalující léto a brzké loučení. Vyprázdněné ulice jsou znamením toho, že mnozí odjíždějí, a taky toho, že se konají jedny ze závěrečných projekcí. Vydávám se obvyklou trasou do Hvězdy na poslední snímek, na poslední dotek filmu.

Lakomství (1918) bylo natočeno v rámci série Sedm smrtelných hříchů a hlavní roli v něm ztvárnila italská diva Francesca Bertini, která se o filmy starala i produkčně. Marie a Luigi se chtějí vzít, lakota jejich blízkých jim v tom však brání. Jejich budoucnost je tak nejistá... O hudební doprovod se starají noiseové kytary a hlas Veroniky Stříbrné z uskupení Franzie. Sekce němých filmů letos představila nepříliš známá díla italské kinematografie desátých let minulého století, na jejím úspěchu to nic nezměnilo.

Pod plachtou Literárního stanu se publikum s Pavlem Klusákem přesouvá do světa normalizačního popu. Kromě představení publikace o Karlu Gottovi a vysvětlení historických souvislostí dochází i na sdílení osobních příběhů se známým zpěvákem. Historky se valí jedna přes druhou, obecenstvo se směje. Všechny nakonec trumfne vyprávění o německém zubaři, který „goldene Stimme aus Prag“ používá jako anestetikum při zákrocích.

Bulvár u Hvězdy se mezitím zaplní, stánky ještě jednou ožívají. Jeho dominantou se stává dlouhatánská stonožka, která čeká na slavností zakončení a premiéru Arvéda od Vojtěcha Maška. V doznívajícím rytmu filmů uvažuju, jaká byla letošní Filmovka.

Prvotní pocit, že mám štěstí při výběru filmů, vystřídalo vědomí, že jde o výbornou dramaturgii, ne o můj výběr. Pamatuju jednu dvě projekce, které mě zklamaly (Řeka, Smutek a radost v životech žiraf), ostatní filmy ve mně střídavě vyvolaly větší či menší nadšení (Vitalina Varela, Marťnaské lodě). Zařazení řady snímků (Štěstí, Kapitán Volkonogov) bylo riskantním tahem, ve většině případů se tato odvaha vyplatila.

Oproti minulým létům jsem se nevázal na žádnou konkrétní sekci, a tak mi odolaly jenom půlnoční delikatesy, v rámci kterých se promítaly brakové filmy z východního Německa. Řada věcí pro mě byla nových, ať už první účast na režisérské masterclass nebo objevování dalších kaváren, často jsem měl pocit, jako bych na Filmovce byl poprvé. To hlavní ale zůstalo – vysoká úroveň akce a jedinečné prostředí, kterému vévodí Hvězda s přilehlým parkem, ostatní sály jsou rozeseté napříč městem. Vše je v docházkové vzdálenosti, při spěchání lze využít kola, čemuž je Hradiště dobře uzpůsobeno. Je to právě atmosféra, ve které náhle vyvěrají filmové klenoty, z neznámých tváří se stávají přátelé a za noci z klubu Mír duní beaty, co tolik lidí do Hradiště přivádí. A to opakovaně, i nově příchozí hned říkají, že se zde budou vracet.

Je večer, rozmanitý festival se loučí. Programové stany se budou brzy sklízet, stejně jako alej občerstvení. Stěží se věří, že je konec, že filmové zážitky už jen doznívají v myšlenkách a vzpomínkách. Před očima mám nejsilnější obrazy z letoška: víkendový déšť, jas ve Smetanových sadech a rozhovory s přáteli i samotnými tvůrci.

S taškou na rameni a sklenkou maté v ruce opouštím Slovácko, plný inspirace a nadšení do dalších dní. Letos se Filmovka vydařila, ukázala se ve své nejlepší formě a připomněla mi, proč je neochvějnou položkou v mém kalendáři. Na viděnou příští léto.

Info

Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště

foto © Marek Malůšek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace