Drom nejsou zadarmo (inteligentní metal v Crossu)

Cross Club v pražských Holešovicích není příliš často místem setkání metalových fanoušků. Industriálně avantgardní potemnělé prostory tentokrát zažily... avantgardní a potemnělou hudbu. Hosté přijeli z Francie i Prahy, ale nakonec většina lidí stejně přišla na Drom. Pochopitelně.

Večer nicméně otevřeli No Chance of Recovery. Jejich nové EP I Cried Your Name Out Loud má vybroušený zvuk, zatímco živý projev je podstatně punkovější a špinavější. Chvíli jsem si dokonce říkal, jestli už není trochu pozdě snažit se sbalit holky s hvězdičkami, ale to netrvalo dlouhou. Na to, že pro všechny hráče je to jen jedna z několika jejich kapel, určitě pozitivně překvapující elán, který do hardcoru dávají. Což je samozřejmě jediná pozitivní věc, jinak je to celé hrozně smutné.

Jsem jediný, kdo si myslel, že Sagitarrius A je jen náhodný název, který nic neznamená? Doufám, že ne, tak se radši podělím: Sagitarrius A je černá díra uprostřed naší galaxie, která požírá planetky. K death metalu se taková všeničící síla hodí, ale v této souvislosti je mi zatěžko vůbec vyslovovat death metal – příliš omezující, málo vystihující. A vůbec, spíše než v kosmických hlubinách se hudba relativně nové pražské kapely pohybuje v zemních hlubinách rozkládajících se organismů a bažinatých jeskyní. Brutálně rychlé kytarové riffy prohnané přes společensky neslušný počet zkreslení prorážely dokonce i tlustý závoj tříštivých bicích. Šílenství. Příště akorát bez těch kiksů při přelaďovaní, to byl amatérismus, nebudeme si lhát.

Drom. Už toho o nich bylo napsáno tolik, že by se dalo říct, že příliš chvály škodí. A ono ne. Ono je to pořád stejné. Parta kluků vyleze na stage, odebere posluchačovy emoce, smíchá, vrátí zpět a nakonec je stejně všechny zničí a zůstane jen skelný pohled. To je cesta, která nevede domů. Inteligentní metal, který stojí za všechny prachy, i když je to zadarmo. A jak všichni ekonomové vědí, žádná věc jako oběd zdarma neexistuje. Ani Drom nejsou zadarmo - platíte cenu psychického vyčerpání, zase o něco poničenějšího sluchu a hlavně cenu za odpovědnost, že to, co jste viděli, musíte šířit dál. Totiž: Drom jsou boží.

Ne vždycky koncertům prospívají pozdní začátky a mnoho lidí tak uteklo povídat o Drom milenkám do postele. Nebo alespoň bezdomovcům v nočních spojích. Na francouzskou čtveřici V13 nezůstalo mnoho lidí, a přestože mě jejich vkusné fotografické obaly desek zaujaly, hudba už tolik ne, ne natolik, abych vydržel větší část koncertu. Zpěv ve francouzštině je stále zábavný, ale hudba už není, co bývala. Před hodinou při Drom.