Články / Reporty

Efterklang a jejich lekce nostalgické intimity

Efterklang a jejich lekce nostalgické intimity

David Loch | Články / Reporty | 20.05.2013

Před dvěma lety probudila dánská kapela Efterklang MeetFactory koncertní šňůrou k albu Magic Chairs, tentokrát se rozhodli pro Palác Akropolis. Tam publiku představili dosud poslední počin Piramida. Povedlo se vzbudit zájem publika i přes rozporuplné recenze alba?

Chladně osvětlené podium nejprve patřilo hudebnímu projektu Mikoláše Růžičky, známého svým působením v akusticko-popových Republic of Two. Kapela Piano si během vystoupení dokázala na svoji stranu naklonit dosud ne zcela zaplněné prostory Paláce Akropolis. Jejich temně-romantickou sondu do tajů hustých lesů umocňovalo osvětlení, bez něj by zřejmě skladby neměly až takový účinek. Zejména díky předvídatelné struktuře skladeb: pomalý rozjezd, změna melodie, vybuzený maras, který strhne, ale pak střih a veškerá energie v bezedném kotlíku. Na reakcích publika bylo ovšem znát, že si skupinu oblíbilo.

Efterklang, jež sem zavál projekt EuroConnections, se představili v tradiční koncertní šestici. Základ tvořený Casperem Clausenem, Madsem Brauerem a Rasmusem Stolbergem doplnili ještě další tři hudebníci. Kdo má album Piramida v oblíbených, ten se chytal už na Hollow Mountain a Apples, ke kterým vznikly i velmi podařené klipy. Tah podpořit Clausenův charismatický zpěv vokalistkou Katinkou Vindelevovou se ukázal jako šťastný. Když se k jejich eufonické akrobacii navíc připojily decentní tóny ostatních nástrojů a vyprecizovaný tlukot bicích Tatua Rönkkö, bylo obtížné nepropadnout snové ladnosti. Poetičnost celého večera umocnil Clausen asi v polovině koncertu. Poté, co se vrátil zpoza podia s kartónovou krabicí s nápisem „from“, začal nahlas číst (i velice slušnou češtinou) dopisy od Berlíňanů a lidí z dalších měst. Všechny byly adresovány návštěvníkům pražského koncertu. Po přečtení jednoho vzkazu se dokonce přihlásil adresát/ka v publiku. Ať už dokumentem The Ghost of Piramida nebo pošťáckou výpomocí, je znát, že Efterklang si potrpí na různorodou seberealizaci a navazování intenzivnějšího kontaktu s fanoušky. Po korespondenční vložce se v upevňování familiární atmosféry pokračovalo už „jen“ hudbou a doplňkovými projekcemi. Kámen úrazu tkvěl v jediném. Zejména poslední části koncertu působily uloudaně a nezáživně, pro scénickou kvalitu alba Piramida se více hodí divadelní nebo orchestrální prostory. Mnohé lze vyvodit i z absence orchestru, který kapelu obvykle doprovází.

Důvodem k rozhýbání kostí a hřmotnému aplausu byly dvě povedené vzpomínky na album Magic Chairs z roku 2010. Při skladbách Modern Drift a afrikánsky znějící Raincoats se sál spokojeně rozvlnil. Očekávalo se tedy velké finále. To nicméně patřilo poklidnějšímu a táhlému repertoáru, pročež někteří zvolili předčasný odchod, nejednalo se však o kolektivní záležitost.

Kodaňským Efterklang čtvrteční koncert nicméně vyšel. Odsunout hudební složku na druhou kolej, a přitom zaujmout mediací a přívětivou koketérií s publikem? To se povede málokomu.

Info

Efterklang (dk)
16. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Thomas Jauk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace