Festival krátkých filmů Praha: co dělá dobré kraťasy očima Ondřeje Hudečka

Festival krátkých filmů Praha dává dohromady podobný tým jako červencovou přehlídku v Karlových Varech, o zajímavém programu tedy netřeba pochybovat. Letos v lednu (20. – 24.) představí to nejzajímavější z pobaltských zemí, kraťasy věhlasného kameramana a režiséra Christophera Doyla, domácí výkvět i tradiční veselici Brutal Relax Show. S několika tvůrci jsme dali krátkou řeč o tom, co dělá krátký film dobrým, a kudy vede cesta ke slávě. Jako druhý odpovídal Ondřej Hudeček, režisér českého filmu Furiant, který bude jak v soutěžní sekci, tak ve výběru nejlepších tuzemských filmů.

Na světě „velkých“ filmových festivalů je cosi velkolepého, z přehlídek krátkých filmů naopak cítíme skromnost. V čem se tyhle dva světy liší podle tebe?
Řekl bych, že největší rozdíl spočívá v tom, že celovečerní filmy jsou součástí obrovského byznysu, což u kraťasů tolik neplatí. Ve výsledku tak může být těžší financovat krátký film, ale zároveň ti to dává více tvůrčí svobody.

Jak vidíš možnosti domácího publika, pokud jde o krátké filmy?
Přes rok tady proběhne pár festivalů, některé z nich zaměřené na krátké filmy. No, a v Praze a pár jiných městech se navíc konají pravidelné projekce kraťasů. Takže to vlastně s ohledem na to, jak malý jsme trh, není tak zlé.

Co je podle tebe základem dobrého krátkého filmu?
Potřebuješ mít koule!

Souhlasíš s tím, že uspět jako režisér krátkých filmů je dobré východisko pro tvorbu celovečeráků? A je to i tvá ambice?
Je to východisko stejně dobré jako kterékoliv jiné. Ne každý tvůrce potřebuje před skvělým celovečerákem natočit krátký film. Stejně tak nemusíš nejprve skládat pro smyčcový kvartet, aby ses mohl pustit do symfonie. Může to ale pomoct. Já sám jsem rád, že jsem si vyzkoušel několik krátkých filmů, než jsem se vrhl na dlouhý formát. Pomohlo mi to ujasnit si, jaké filmy chci opravdu natáčet. Kdybych rovnou začal celovečerákem, dopadlo by to jistojistě strašně.

Inspiruje tě příběh nějakého režiséra krátkých filmů? A máš oblíbené krátké filmy od dneska věhlasných tvůrců?
Myslím, že to splňuje Roy Andersson. Svůj styl, pro který je nyní dobře známý, si vypracoval na kupě reklam a následně krátkém filmu World of Glory. Když jsem ho poprvé viděl, hodně mě to ovlivnilo. No, a potom jsou tady šílenosti, které dělá David O’Reilly. Ten je skvělý.

Které dva klipy – jeden starý a jeden aktuální – tě dostaly?
Budu trošku fixlovat, jo? Za starý klip vyberu sekvenci z filmu Leose Caraxe Zlá krev, kde Denis Lavant tančí a utíká v rytmu Bowieho Modern Love. Z nedávné doby pak vypíchnu písničku z epizody South Parku Pee, kde Eric Cartman zpívá Not My Waterpark. Oba to jsou v zásadě klipy, i když náleží do širšího narativu. Zbožňuju, když jsou do filmu začelněné klipy nebo hudební čísla vůbec.

Tvůj film bude promítán v Praze poprvé. Očekávání?
Je velkou ctí, že se můj film promítá jak v hlavní soutěži, tak výběru českých filmů. To se často nestává. Akorát se žel nebudu moct festivalu osobně zúčastnit, protože ve stejné době budeme s Furiantem na Sundance. Ale snad si najde čas někdo z našeho velkého štábu, projekce uvedou a budou k dispozici na debaty a taky, aby mi dali vědět, jak to šlo.