redakce | Články / Profily | 02.07.2014
Některý muzikanti maj potřebu dávat svejm kapelám názvy plný vyhřezlejch orgánů a sodomie, aby se pak v rozhovorech mohli projevovat jako děsný intouši, a tím kolem sebe vytvářet závoj tajemna. Zatímco druhý se projevujou jako naprostý gauneři a jejich názvy si je pak jednoduše najdou sami...
Před pár lety jsme s jednou z mejch kapel hráli v londýnskym klubu The Grosvenor. Ten se nacházel zhruba na čáře dělící Brixton a nějakou další čtvrť, o který se určitě zpívá v písničkách plnejch kurev, fetu a sociální nespravedlnosti. Hrálo tam tenkrát asi pět kapel, dorazilo dohromady tak dvacet lidí a s každou přibývající půlhodinkou dva až tři vypadli. Když akce skončila, v klubu zůstali asi dva návštěvníci. Jeden z nich, postarší chlápek v kožený bundě, se s náma zastavil na kus řeči. Celkem sympaťák, i ňákej ten merch si koupil, čímž trochu pomoh zalepit díru v rozpočtu, protože za ten koncert jsme nedostali žádný prachy. Když se s náma rozloučil, přišel ke mně kluk, u kterýho jsme měli spát, a říká: „Hele vole, víš, kdo to byl? Kytarista z GBH…“
Proč to celý vlastně říkám? Tohle bylo vlastně moje první a jediný živý setkání s GBH, ale vzhledem k tomu, že je tahle parta oficiálně „confirmed“ jako jedno z lákadel festivalu Mighty Sounds, jinak známýho jako největší warm-up před řepínskym rožněním vurstů, vypadá to, že i u mě se tenhle neutěšenej status brzo změní.
A teď zase vážně. Když se u nás vypravíte na punkovej koncert a rozhlídnete se kolem sebe, zjistíte, že logo GBH je třetím nejčastějším motivem na tričkách hned po lebce Exploited a union jacku Sex Pistols. Aby taky ne. Dravej, přímočarej a agresivní styl punk rocku, kterýho jsou GBH jedněma z průkopníků, je to, na co českej posluchač vždycky slyšel, slyší a slyšet asi ještě dlouho bude. Jasně, vlna Vansek a elastickejch jeansů už dávno dorazila i k nám, stejně tak jako vlna rock’n‘rollovejch „modelek“ (jak říká jeden můj kamarád), co se sápou po gelu na vlasy jak Džambulka po hltu denaturáku a udržujou tak byznys nejedný drogistický malovýrobny těsně nad hranicí červenejch čísel. Ale ruku na srdce. Postavte všechny na jednu stranu wall of death a na druhou klasickej dřevní model číro-kůže-těžký boty a neodmyslitelný tričko jedný ze jmenovanejch kapel a uvidíte, že ty modelky v následný zteči smáznou jak holubí hovno ze saka.
Kde se tu ty GBH ale vlastně vzali? Poprvé se sešli kolem roku 1978. Rádia zrovna valily nový desky The Clash, Buzzcocks, Boomtown Rats nebo Siouxsie Sioux, ale ve zkušebně GBH se pomalu rodil novej styl, strohej a ostrej jako rezavá břitva, agresivní jak zvukem, tak obsahem. Později se mu začalo říkat UK 82 podle songu Exploited, který jsou jeho asi nejprofláklejším představitelem. Název, kterej je zkratkou pro těžký ublížení na zdraví (grievous bodily harm), si kapela nemohla vybrat příznačnějš a ani k němu vlastně nepřišla tak úplně náhodou. Basák Sean McCarthy byl totiž známej výtržník a jedno takový obvinění měl v době vzniku kapely zrovna na krku. Vzhledem k tomu, že jedna kapela toho jména už v Anglii působila, bylo třeba název trochu upravit, takže prvních několik let fungovali jako Charged GBH, ale jméno nakonec zkrátili, aniž by se dneska vědělo, co na to řekla ta druhá kapela a co se s ní vlastně stalo.
První desce City Baby Attacked By Rats (1982) předcházelo několik singlů a ranejch EP, který vyšlapaly cestu novýmu stylu GBH. Anglie zažila v první půlce 80. let doslova street punkovej boom, kterej inspiroval celou řadu nově vznikajících kapel. Další deska City Baby's Revenge (1984) na sebe nenechala dlouho čekat a spolu s tou první jsou dneska po právu považovaný za naprostou klasiku žánru. Osmá dekáda se přehoupla do druhý půlky a na celý řadě kapel se podepsala sílící vlna metalu, která se otiskla i v jejich tvorbě. Skladby a kytarový sóla se tou dobou táhly jak u nás fronta na banány. A neminulo to ani GBH, i když naštěstí ne v takový míře jako jiný nešťastníky. Nejvíc je vliv metalu znát na deskách From Here to Reality (1990) a Church of the Truly Warped (1993), zatimco album Punk Junkies (1996) už se neslo v duchu návratu k punkovejm kořenům. Pokud by si někdo ale myslel, že se kapela vydala na dráhu vykrádání svý vlastní tvorby z ranejch veleúspěšnejch let, byl by vedle. I když už GBH nebyli, co se týče vydávání, tak aktivní, jak deska Ha Ha (2002), tak Perfume and Piss (2010) bez jedinýho náznaku pochybností potvrdily jejich postavení na scéně.
A jistá je ještě jedna věc. Na pódiu v Táboře se opět ukáže jedna z kapel, který psaly historii svýho žánru, a kdo si to nechá ujít, je máslo. Takže nashle na Mighty Sounds X.
text © Štěpán Kouba (vyšlo v Mighty Freezinu)
live: Mighty Sounds 2014
11. – 13. července 2014, letiště Čápův dvůr, Tábor
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.