Jakub Béreš | Články / Recenze | 18.01.2016
Kanaďanka Claire Boucher je ztělesněním současného ženského popu. Její vliv prorostl do všech jeho zákoutí, aby začal žít svým vlastním životem. Do toho nabourává hranice mezi komerční a indie scénou, když nejde o nahodilé ovlivňování, nýbrž o změnu způsobu uvažování o hudebním díle jako celku. Sama je od mainstreamu na míle daleko, přesto středním proudem hýbe jako nikdo jiný. Kde by bez ní byla dnešní první liga halových zpěvaček jako Ellie Goulding a Charlie XCX?
Grimes je mnohem barevnější než kdy dřív, syté neonové barvy osvětlují temné uličky popu. Zároveň rozbíjí estetiku odtažitosti, když do svých písní vpouští život. Extrémním příkladem je píseň SCREAM s čínsky rapující Aristophanes, do níž sama přidala pouze svůj řev… Zmatek, celá novinka zní jinak - poněkud retro. Něco mezi růžovou dívčí punkovou kapelou ze střední školy, korejským popem, tanečním dream popem a soundtrackem k agresivní videohře. Jenže nic mezi tím neexistuje, a tak mix subžánrů vytváří něco neznámého.
Nechybí pracovní vymezení vůči stereotypům, na kterých stojí popový svět. Svá alba si dělá zásadně sama, a to od produkce a nahrávání nástrojů k vizuální podobě obalu a videí. Demonstruje, že za kvalitní nahrávkou nemusí stát producent-muž, natož pak celý tým. Podobné stereotypy nabourává i v textech, které se ukrývají za veselými melodiemi.
Art Angels snese na první dobrou a bez kontextu jen průměrné hodnocení. Výrazné skladby fungují okamžitě a můžou se rychle oposlouchat, při pozornějším poslechu se stávají hůře uchopitelné. Konzistentní zůstává skvěle volená dramaturgie, která vás zavede do grandiózního finále v čele s novou verzí singlu Reality a spoluprací s Janelle Monáe na písni Venus Fly (zní jako parodie globální Diplovy produkce). Art Angels je křiklavým extrémem, kterému se daří otevírat žhavá témata novým explicitním způsobem bez přidaných klišé. Na místě je úvaha, co všechno ještě snese naše popkultura a komu všemu Grimes právě nastavila zrcadlo.
Grimes – Art Angels (4AD, 2015)
www.grimesmusic.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.