mArcElkrIz | Články / Recenze | 11.01.2013
Krajina s tolik povědomou atmosférou, takřka rodinné postavy i kreatury, neustále prožívané dění i předtuchy. Vítejte zpět, pokud jste kdy odešli. Obloha nad krajinou má už nějaký ten čas barvu čepele. Šedavě ocelová, fascinující i děsivá, občas rudnoucí s končícím dnem. Nad touhle krajinou se už nějaký ten čas nese chechot mrchožroutů. Kout světa s věčně žloutnoucími trsy trávy i kůží starousedlíků žije svým poklidným řádem - napájen ze zatuchlých studní, ukájen vředotvornou slastí, ukolébáván tahem zchromlých klisen. Ach ano, moji drazí, vítejte za plného vědomí a síly ve vrcholně estetickém chřtánu zla.
Vše, co člověk na smečce (dáli se tak označit sdružení jen velmi zlehýnka přesahující počtem termín „samotář“) Those Poor Bastards miloval v minulosti, je nyní vygradováno, zušlechtěno a zhutněno. Takže. V první řadě duchovní otec TPB, Lonesome Wyatt, napsal novelu plnou zrůd, čarodějnic, vlkodlaků, upírů, duchů a dalších zplozenců temnoty. Jejich rázným likvidátorem, čističem a spasitelem světa je náboženský fanatik Edgar s cylindrem, holou lebkou, vousem à la Abraham Lincoln, s milovaným koněm a vyskakovákem. A aby jeho apokalyptická pouť nebyla provázená pouze řevem podřezávaných prostitutek a ďábelských monster, vznikl k westernovému hororu i zvukový nosič se stylovou třináctkou písní doplňujících samotný děj.
Co tu tedy máme? Vítané jistoty. Krákavě záhrobní hlas vypravěče s příchutí zvrhlých dryáčnických popěvků, akustické kytary, u nichž občas slyšíte drnčící strunu i veškeré nedohmaty, neomalené banjo, chřastidla a bušidla, zvony, klávesy evokující kostelní varhany a pekelné sbory jdoucí od brumu a hukotu až po falzet slastných muk. Po úvodním, lehce ve větru a čase pokluzujícím popěvku Thee Beginning, s pletivem klávesových motivů a uvítáním, přichází uhrančivá He of Cloven Hoof s prošlehávajícími klávesami (atmosféra starých dobrých Bad Seeds), odtikávajícím banjem, řevem v pozadí a rytmikou jdoucí až kamsi do rytmu tanců nočních můr. A následuje jedna z nejlepších - vydupávaná, osudově nahořklá, všemi prazáklady nejlepších country popěvků nasáklá, tahací harmonikou hnaná a v půli řvoucí elektrickou kytarou přetínaná A Robe of Scarlet Thread. Groteskní a šeredný strach obchází tu blíž a blíž... Skvělá záležitost, kdy se původně durová píseň v refrénu hroutí v molových serpentinách. Následují pocty věrnému koni Old Red (černému jak všechny noci) a nádhernému noži (My Beautiful Knife). Ta první se ržavým zpěvem (ach, to vrnící hlasové vibrato a elvisovský ponor do nejniternějších hlubin), ta druhá s v podobě marše s prazákladním sdělením: Sledujte práci mého skvostného nože.
Následuje smršť přirozeně ubíhajících, zhruba dvouminutových popěvků: starokontinentální motiv s banjem, chřestěním a mohutnými údery ve Phantom Pool zve k tanci s živými i těmi dalšími mezi námi, Guilt s chrámovými varhanami a Edgarovým vyznáním Božímu poslání, country kvapík Find Me a Gal a pouze klavírem a sbory provázená úžasná rouhárna Everything is Temporary, která vrcholí manýristickým zpěvem, skřehotáním, krákáním a poselstvím: Jesus will save us (Ha! Ha!) - Jesus he will shit on you... Závěr alba nechává povstat ducha vzpomínaných Bad Seeds - uhánějící příběh Joba a jeho víry Your Faith Shall Be Tested s pod kůži se vrývajícím motivem klavíru, hymnická Sacrificial Lamb (... všichni jste shnilým ovocem drceným mými kopyty) a vskutku překrásná a táhlá God's Dark Heaven, nesená do výše hlasem vypravěče. Konec. Obludný kruh je náhle zřetelný, nebe je prošpikované vidlemi, vše rozmazané a nečisté, jistoty morových ran jsou definitivně zacykleny, apokalyptická přání sladkých snů jsou vyřčena... Konec? Závěrečný popěvek přechází v neidentifikovatelný kolorit hluku, brumu, šumu, vazeb a svistu - z pekelného chřtánu hloub.
Those Poor Bastards až po okraj naplňují slova parťáka Hanka III. o nejgotičtější country partě široko daleko. Smrtelně blízko kořenům, více než kdo jiný. A stejně jako hrdina Lonesome Wyatta, Edgar Alan Poe a celého jeho dílo, i oni přetáhli jazýček vah z bahna romanticko-bulvárních bubáckých hrátek a mělkého kýče do grandiózního, do detailů vystavěného vlastního světa. A je mi jedno, jestli se jedná o pouhopouhou ventilaci vnitřních běsů autora či o avizované podobenství současného pokřiveného světa. Vrchovatě mi stačí, že deska je vtahující, mysteriózní a ďábelská. Tečka.
Those Poor Bastards - Behold The Abyss (Tribulation Recording Company, 2012)
www.thosepoorbastards.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.