"If only all things could be this simple."

Není to tak dávno, co v Praze Former Ghosts hráli, a není to tudíž tak dávno, co jsme o nich psali. Grafik tehdy vybral fotku frontmana Freddyho Rupperta, kterak leží v zelenozelené bažině a tvář má potřísněnou něčím, co by mohlo být cokoliv: od průhledné zubní pasty přes rosolovitý sliz na týdny staré polívce až po krokodýlí sperma. Nechci vůbec vědět, co to je, a důvěře ve Former Ghosts to rozhodně nepřidává. Na koncert bych asi nešla, i kdybych v Praze ten den zrovna byla, jelikož jejich hudbě nerozumím ani za mák. Respektive nemůžu ani za nic vystát klávesy. Nejde to. I play synth, we all play synth... Ne, nejde to, sorry. Taky jsem se podívala na videoklip, kde se Ruppert převlíká za Elvise, a to je teda slušnej bizar. Nepamatuju si ani notu z písničky, ale oči jsem na jedinou vteřinu neodtrhla. Magor. Jelikož jsem ale sama velkým fanouškem the pAper chAse, kteří shodou okolností operují na „stejně jiné“ úrovni normality s přesahy do nesnesitelnosti, nemůžu na Former Ghosts říct ani jeden objektivní popel.

V rychlosti fakta. Former Ghosts založil v roce 2009 Freddy Ruppert, který dřív hrál v kapele This Song Is a Mess But So Am I, a do projektu pozval ještě holku jménem Nika Roza Danilova (z kapely Zola Jesus) a Jamieho Stewarta z Xiu Xiu, což je na indie scéně nemálo let celkem profláklé jméno. Yasmine Kittles z Tearist se přidala teprve nedávno a pouze do studia. Kapela debutovala ve stejném ruce dobře přijatou Fleurs a vloni do diskografie přidala nahrávku New Love. Pitchfork napsal, že „takhle by zněli Joy Division, kdyby si Ian Curtis koupil klávesy Casio a čtyřstopý rekordér a vyhodil zbytek kapely“. O tom, jestli by se i tak oběsil, už nespekulují.

Stává se vám, že berete „na milost“ kapelu nebo hudebníka jen proto, že kolaboruje nebo hraje koncerty s někým, koho máte rádi? Nebo vydává na vašem oblíbeném labelu? Nebo se vám líbí nějaká deska jen proto, že ji zvučil Ondřej Ježek nebo Steve Albini? Nebo že jsou to vaši kamarádi? Nebo předělávají vaše oblíbené písničky? Nebo předělávají vaše oblíbené písničky s lidmi, které máte rádi? I když je to blbost? Stává se. Takže Former Ghosts sice nic, ale pořád je tady ten Jamie Stewart z Xiu Xiu. Xiu Xiu vydali splitko mj. s the pAper chAse a na předposlední desce jim v coveru slavné Under Pressure zpívá Michael Gira ze Swans. S Parenthetical Girls zase předělali Morrisseyho a The Smiths. Podle mojí unifikované teorie afinity by měli být Former Ghosts jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Jenže pořád je tady ten hrůzostrašnej vizuál obcování s krododýlem a klávesy Casio a přes to nejede vlak. Jamie Stewart je na tom s Xiu Xiu o fous líp, ale taky to asi nebude mít v hlavě úplně v pořádku. Anebo se ten dojem aspoň snaží urputně (a úspěšně) vsugerovat. Takže k čemu je to všechno dobré?

1. UNDER THE PRESSURE
Women as Lovers (2008) byla zřejmě nejpopovější a jako taková nejpřístupnější deska Xiu Xiu, jenom nesmíte soudit podle skladby In Lust You Can Hear the Axe Fall. Pro duet s Michaelem Girou si vybrali Under Pressure, písničku, kterou pro Queen v roce 1981 zachránil David Bowie (který nicméně tvrdí, že legendární basová linka byla vymyšlena ještě před jeho intervencí), aby ji o deset let později nasamploval Vanilla Ice do jednoho z nejotravnějších diskotékových evergreenů počátku devadesátých let, Ice Ice Baby. Xiu Xiu se zbavili zpívánek „i do ba be, i da ba ba ba, um bo bo be lap“, resp. je vyměnili za zmagořený saxofon, a Girovi vložili do úst slova „It’s the terror of knowing what this world is about/ Watching some good friends screaming: Let me out...“ z refrénu nebo „Turned away from it all like a blind man...“ Náhoda? Kdeže, osud.

2. THE PAPER CHASE / XIU XIU SPLIT
Dvě Caveovy předělávky. Nevím, jestli sv. Nick poslouchá písničky, které pro limitovanou sedmipalcovou edici předělá kdejakej jouda, ale tady by asi docela čuměl. The pAper chAse si půjčili – patrně díky své slabosti pro piano – skladbu God Is in the House z desky No More Shall We Part (2001), ale jak je jejich zvykem, sebrali ji, znásilnili, uškrtili, podřezali, vykuchali, vnitřnosti spálili, torzo vycpali, rozčtvrtili, části rozdupali a co zbylo, napíchli na kůly, pomazali medem a obsypali peřím. Xiu Xiu to se starší skladbou Jack the Ripper (Henry’s Dream, 1992) udělali stejně, jenom několikrát dokola, natočili všechno na video, nahráli na VHS kazetu a tu potom po malých plastových částečkách snědli k večeři a zapili konzumním líhem s trochou tabaska. Jinak je to ale celkem hezký splitko.

3. PARENTHETICAL GIRLS / XIU XIU SPLIT
Jestliže Nick možná sleduje, kde se co šustne, Morrisseymu je to šumák, pokud si jeho písničky nepobrukují tuleni v Kanadě. Na tomhle splitku jsou z dílny krále ke slyšení dvě skladby: sólová I Am Hated for Loving (z alba Vauxhall and I z roku 1994) a stařičká mimoalbová Handsome Devil z repertoáru The Smiths a roku 1983. Tu si vzali do parády jistí Parenthetical Girls a nikoho asi nepřekvapí, že jejím členem byl, voilà, Freddy Ruppert! (A nemusím vymýšlet pointu, kruh se mi uzavřel sám od sebe.) Snad z úcty k Bohům, snad ze strachu z pomsty, obě skladby jsou k originálu fér, slušné a snad i výběr samotný je vcelku příznačný (ač jsou lidi, kteří s Mozem zkrátka nestřelí vedle, a Stewart bude jedním z nich). Label Upset! The Rhythm, který splitko v roce 2009 vydal, zakončil tiskovou zprávu, vysvětlující, proč kdo s kým a za kolik, slovy: „If only all things could be this simple.“ Já jsem taky pro.