Jiný tok času - Barzin

Neuchopitelná prázdnota není to jediné, co člověk pocítí při pohledu do hlubin noční oblohy. Je to i melancholie a paradoxně stabilita bodu, na kterém právě stojíme. Centrum veškerého bytí ve vesmíru, soustředícího se najednou do nás samých. Že se v dnešním spěchu sentiment nenosí? Naštěstí pořád existují hudebníci, kteří to ještě neví. A není jich zrovna málo. Příslušnost k nim dokazuje Barzin už víc jak deset let a klid a rozvaha je cítit i z faktu, že za tu dobu si podmaňuje posluchače teprve čtvrtou deskou.

Barzin nikam neuhání ani s kytarou v ruce, podobně jako dnes již kultovní Red House Painters se soustředí na momentální pocit. Rochní se v kupících se náladách i splínech a vypráví pod hvězdami tak přesvědčivě, až máte chuť mu říct, jak dobře chápete, co má na mysli. Dělá to už od první desky, kdy otevřeně interpretoval atmosféru Songs for Blue Guitar Kozelkovy dávné kapely. Zde ji následoval snad až příliš upjatě, ať se snažil být výrazově sebeúspornější. S postupem času se do jeho nálad otiskla čistota připomínající There Are No Goodbyes od Sophia a prohřívající kytara splynula s rovnováhou ostatních nástrojů, což platí dodnes. Poslech To Live Alone in That Long Summer odměřují tiché a jemné bicí prvních desek Sun Kil Moon, do zvolna ubíhajících skladeb se přidává slušná nadílka nástrojů. Některé vás provedou celou zamyšlenou deskou, některé se objeví náhle a nezapomenutelně. Takový je klarinet rezonující v největším hitu In the Dark You Can Love This Place, který je díky němu i nejsilnějším místem.

Je však taky jediným, na které jen tak nezapomenete. Nočních melancholií potkáte za život hodně, ale jen některé si zapamatujete navěky. A takhle daleko ještě Barzin není. Start má výborný, písním vtiskl tak příjemné melodie, až máte chuť zout kecky a jít se v nich brouzdat. Jenže díky až hnidopišsky citlivým aranžmá stojí na hranici povrchnosti melodií, které se tak nějak točí pořád dokola. Neznamená to, že by deska byla nudná, uteče vlastně až neuvěřitelně rychle. Ona je taky půlhodinka na devět písní docela fofr, navíc jí pomáhá přirozeně plynoucí hlas. Jako by mu našeptávali z jedné strany Kozelek a z té druhé Alan Sparkhawk z Low.

Barzin je důkaz, že Země není tak hektické a uřícené místo a že se v bezedném vesmíru přeci jen otáčí kolem nás a našich příběhů. Všechny Barzinovy desky disponují atmosférou vlastního světa, který se odhalí v plné kráse jen vytrvalým milovníkům. Jen pokud se jimi stanete, dokážou se vás zmocnit. Jen tehdy čas skutečně zpomalí.