Veronika Tichá | Články / Recenze | 23.11.2021
Album Fist Me ‘till Your Hand Comes out My Mouth mělo být posledním britské dvojice Crywank, mělo být rozloučením nejen pro fanoušky, ale i pro muzikanty. Jay Clayton, zakladatel a zpěvák, začal pracovat na novém projektu Lovewank, v rámci kterého vydal pár demo nahrávek, ale v létě najednou vyšla deska Just Popping in to Say Hi. Složil ji Clayton a se svolením bývalého člena Crywank, bubeníka Dana Watsona, ji vydal pod původním jménem kapely.
V díle se odráží spousta emocí, jak jsme u Crywank zvyklí, především smutek, stesk a nostalgie, tentokrát okořeněné o vzpomínky na požár vlastního domu, na rozpad kapely, zánik přátelství, prostor dostává i vztah k sobě samému. Nejkontrastnější je po hudební stránce skladba Memories Elephant. Trvá sice jen něco málo přes minutu, přesto působí naléhavě a v jejím závěru Clayton surově křičí „I can get nostalgic for a time, where I hated being alive“ a nechává doznívat rozladěné kytarové vyhrávky. Skladba Chainmail přichází jako uklidnění po divoké bouři, ale textově navazuje na předchozí, Clayton zpívá o sebedestruktivních myšlenkách a jejich potlačování, přirovnává svůj psychický stav ke drátěné košili, kterou má stále na sobě – chrání ho, ale zároveň tíží.
Z celku se vymyká poslední píseň Commodified Dissent As an Act of Resistance (or The Many Disappointments of the Fictional Band of Hypocrites Known As Ultra Bono). Odkazuje na album Ultra Mono britských Idles, které Clayton imituje vokálně i textově. Ti ve své tvorbě často plivají po lakomé společnosti, politicích a toxické maskulinitě, přesně tyto věci přitom podle Claytona sami podporují.
Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili. Žánr anti-folk, kterým se zaštiťují, vznikl v 80. letech jako odpověď na klasický folk a snaží se předat nějakou důležitou zprávu nebo emoci, ať už vztek z politiky nebo smutek z nešťastné lásky. Anti-folk používá sarkasmus a ironii, texty jsou zesměšňující nebo parodující, jakkoliv hudba je vlastně folková. Album tak může na první poslech působit klidně a místy až pohodově, hlavně co se instrumentální části týče, v textech se ale skrývá spousta bolesti a nejistoty.
Crywank - Just Popping in to Say Hi (vlastní náklad, 2021)
Spotify
foto © se souhlasem Jaye Claytona
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.