Jakub Béreš | Články / Recenze | 04.08.2015
Na první desce The XX byl Jamie nevýrazný. Na druhé na sebe začal upozorňovat, aby se o tři roky později stal tou nejkreativnější částí jedné „kultovní” kapely. To, že debutová deska Jamiho XX bude skvělá, se vědělo dlouho dopředu. Otázkou bylo, jak moc.
In Colours je příliš opatrná, má pouze dva odvážné momenty. První je singl Gosh - špinavý hiphopový zvuk se tu mísí z dokonale uhlazenou elektronickou linkou plnou sirén a jemných gradací (přesně tak, jak jsme na to zvyklí u Jamese Blakea). Druhý krok do neznáma představuje skladba I Know There’s Donna Be (Good Times), která na první poslech mezi ostatní nezapadá, protože v ní nevyniká Jamie, ale dvojice raperů Young Thug a Popcaat. Good Times se nese na netradiční letní vlně, která neladí se zbytkem desky, ve skutečnosti je naznačena o dvacet minut dříve v nejoriginálnější a nenápadné písni Obvs. Podobných interních odkazů je na desce více.
In Colour je příhodný název, s pestrým obsahem koresponduje přebal desky. Nalezneme na ní rok staré písně Sleep Sound a Girl, jejichž kvalita je nezpochybnitelná, pouze umístění trochu zaspalo. Z jedenácti skladeb jsou tu tři písně s kolegy z The xx, které připomínají spíše domovskou formaci než sólo Jamieho a ubírají pozornost od toho podstatného. Navíc Loud Places ztělesňují jejich elementární kýčovitost, která se neměla dostat na desku Jamieho, ale zůstat tam, kde je vítaná – nejslabší píseň.
Kdo je tedy Jamie XX? Na jedné straně kluk, který se bojí vystoupit ze stínu domácí kapely a dřívějších singlů a ukázat sám sebe, a na druhé straně umělec, který svoji kapelu už dávno překonal. Gosh, Obvs, Hold Tight, Good Times a The Rest Is Noise jsou nejdůležitějšími barvami Jamieho spektra. Minimalistické elektro, jehož hlavní zbraní je silná melodie s prvky dalších žánrů jako hip hop, trap nebo house. In Colour možná neodkazuje na barevnost celé jedenáctky, ale na pestrost každé jedné písně.
Jamie XX – In Colour (Young Turks, 2015)
www.jamiexx.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.