Matouš Hrdina | Články / Recenze | 18.11.2012
Většina z nás na rozdíl od superhrdinů nežije žádný Velký příběh. Někomu možná dnes mafie vyvraždí rodinu a on se vydá na epickou cestu pomsty, ale ty ostatní jen při jízdě z koncertu chytí revizor, někdo potká pátou životní lásku a jiný dostane kopačky, a kromě toho je potřeba taky zajít do sámošky a umýt nádobí. Hrdinové komiksu King City od Brandona Grahama patří právě do téhle kategorie všedních zevlů.
King City je metropole budoucnosti plná ninjů, mutantů, gangsterů, tajných společností, démonů a osudových žen, město, ve kterém prý ve flaškách schovávají mozky Walta Disneye a Theodora Roosevelta, které jednou za čas strčí do robotických pavouků a nechají je bojovat v aréně. Ale ať už tam provedete cokoliv, nikoho to nejspíš nevyvede z míry a život si půjde dál svou cestou.
Do King City se po letech vrací Joe, špion ozbrojený tlustým kocourem Earthlingem, který po injekci kočičí šťávy dokáže fungovat jako cokoliv, od paklíče přes periskop až po skateboard. Joeova expřítelkyně Anna teď chodí s veteránem korejské zombie války, kterého drogy pomalu mění v křídu, a jeho nejlepší kamarád Pete je zase zamilovaný do mimozemské mořské panny. Ve městě se sice chystá znovuoživení krále démonů a spiknutí jsou na denním pořádku, ale oni místo boje za záchranu světa většinou bloumají po ulicích a všechno to jen zpovzdálí pozorují. Co zlého mi kdy zlo udělalo? ptá se Joe a místo boje s padouchy jde raději řešit kamarádovy trable s holkama. Samotáři mezi kyborgy a pašeráky orgánů, Big Lebowski ve světě Transmetropolitanu, Ghost World po jaderné válce. Ale ani s tím sci-fi charakterem to není tak žhavé – Graham sám říká, že pro dosažení větší nadčasovosti se příliš nezabýval moderními technologiemi, a tak jeho město budoucnosti připomíná mírně futuristický začátek 90. let.
Nelineární vyprávění se posouvá dopředu skrze povahy a emoce postav, nikoliv pomocí umělých zápletek. Graham i tak dokáže udržet tempo v průběhu všech 400 stran tlustého svazku sebrané edice. Jeho postavy jsou živí lidé, uvažující jako každý z nás. Někdy neví, co dělat, někdy ani netuší, o čem si zrovna povídat, a tak jen zírají na padající déšť. Nevyklopí nám sice spletitý a tragický příběh Batmanovy rodiny, ale zato se dočkáme obrovského množství bizarních fórků a nepřeložitelných slovních hříček.
Zatímco v popředí stránek Joe s Petem komentují život, cucají limonádu s příchutí vítězství a koukají, jak ninjové hrají fotbal, na pozadí panelů se neustále odehrávají desítky dalších příběhů. Graham v King City naplno využívá potenciálu média a ukazuje, co všechno umí sdělit jen komiks. Plynule přechází od rozmáchlých atmosférických výhledů k detailním drobnokresbám, někdy se uprostřed kapitoly najednou objeví křížovka, stolní hra, mapa nebo soupis inventáře kapes jednoho z hrdinů. Jeho nezaměnitelný styl připomíná Moebiovu kresbu (přiznaný vzor) říznutou mangou, do které si znuděný puberťák v hodině matematiky domalovává srandičky. Graham začínal kariéru tvorbou graffiti na ulicích Seattlu, a tak i každou zeď v King City pokrývají nánosy tagů, sloganů a značek (a díky jeho zkušenostem s kreslením porna jsou rty všech holek ve městě řádně vyšpulené a zadky kosmicky okrouhlé). Kdybychom ze stránek vymazali všechny „zbytečné“ prvky, zbyly by nám jen bílé listy – Graham většinu panelů zalidňuje zástupy obyvatel města, kteří řeší své všední starosti, navzájem se podřezávají nebo jen bohapustě žvaní. Vytváří tak dokonalou iluzi fugujícího světa s vlastní historií a pravidly, ve kterém jsou příběhy ústředních hrdinů jen poznámkami pod čarou.
King City vyšlo ve dvanácti dílech nejprve ve vydavatelství Tokyopop a poté u Image Comics, kde letos v únoru vydali sebranou edici doplněnou o spoustu bonusů. Když někoho nutím, aby si ji okamžitě pořídil, mívám trochu problém vysvětlit, o čem že ta skvělá věc vlastně je. King City je zkrátka o King City. Možná jediný komiks, ve kterém je finální legendární souboj ponechán na starosti kocourovi a pak ho pro jistotu vůbec neuvidíme. King City vypráví o tom, co dělali loseři mimo záběr, když Neo dával nakládačku agentu Smithovi a Luke mířil k Hvězdě smrti. King City je totéž město, kterým jdete ráno na tramvaj. Jen v něm bývá trochu více srandy a divných typů s kocoury.
Brandon Graham – King City (Image Comics, 2012)
www.imagecomics.com/comics/4580/King-City-MR-
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.