Zelenej | Články / Recenze | 15.03.2013
Brooklynská pětice Oneida si to od roku 1997 rozdává s velkou škálou žánrů a ztrapňuje tím každého, kdo se je snaží zaškatulkovat. To platí stále, přesto po patnácti letech přišla změna, a to v podobě vyházení všeho nepotřebného, vokálem počínaje. Ta změna má asi čtyřicet minut a jmenuje se A List of the Burning Mountains. Už na předchozí trilogii Thank Your Parents byla větší část instrumentální a Oneida experimentovali s noisem a délkou více než předtím, některé písně však stále obsahovaly konkrétní melodii a „typickou“ strukturu.
Výsledek očisty, kterou skupina provedla, působí improvizovaně a meditativně, teda jen do té doby, než vám začne někdo mlátit elektrickou kytarou o hlavu a připomene vám, koho to vlastně posloucháte. Kytarové syntezátory, které se táhnou celou deskou, se totiž snaží na sebe místy upoutat až moc velkou pozornost. Klid a noise přicházejí ve vlnách spolu s naléhavými nebo „obřadními“ divokými bubny.
S každou nahrávkou se hudba Oneidy mění a vyvíjí. A s tou dvanáctou se vrací na začátek, a přeci jinam. Když porovnáte předchozí desky, nabalují na sebe vše, co přijde pod ruku – psychedelický a progresivní rock, hard rock, indie rock, free jazz, noise. A List of the Burning Mountain proti nim působí minimalisticky, jako kdyby pohár přetekl a kapela začala nalévat do poháru nového, zatím prázdného.
Deska A List of the Burning Mountains vyšla u prověřených Jagjaguwar, pod nimiž jsou podepsaní i např. Dinosaur Jr. nebo Bon Iver. Nahráli ji ve svém studiu Ocropolis, ve sklepě budovy umění Monster Island a můžete si ji koupit pouze na vinylu, přičemž na každé straně je jeden dvacetiminutový eponymní track.
Oneida se poprvé objevili v Česku jako jedna z hvězd festivalu Creepy Teepee. 19. března, při příležitosti oslav patnáctileté existence a vydání nového alba, odehrají své první klubové vystoupení u nás. Asi jsme něčím speciální, protože v celé Evropě plánují pouhou desítku koncertů.
Oneida - A List of the Burning Mountains (Jagjaguwar, 2012)
www.enemyhogs.com/site
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.