Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Začátkem roku The Ex na webu shrnuli své aktivity a atmosféru v kapele a z jejich slov čišela euforie a dychtivost. Pochlubili se zbrusu novými skladbami, zralými pro záznam na desku, a ještě zralejšími pro živou prezentaci, které jako by se nemohli dočkat. V jubilejním pětačtyřicátém roce své existence tahle holandská alt-punková legenda působí dojmem dvacetiletých dravců, což koncert v Kasárnách Karlín stvrdil vrchovatou měrou. Nepochybuji o tom, že zástupci těch skutečných dravců, kteří byli v podobě členů brněnských sinks k vidění v první brázdě, tenhle dojem nadšeně sdíleli.

Nepopírám, že support – a to i s vědomím souvislostí – působil nejen u mě určité rozpaky. Kontrasty mám rád, a to, že kytarista Terrie Hessels „vyvezl“ dceru Lenu na šňůru své kapely, aby se takzvaně oťukala, je zcela v pořádku. Její taneční popové písně v provedení zpěv plus reprodukovaná hudba také nepostrádají potenciál, a i když takových zpěvaček po světě běhají tisíce, Leně nechybí energie, sebejistota ani nápady. Ta žánrová propast mezi mainstreamovou produkcí Leny Hessels a undergroundovou řežbou The Ex však byla asi přeci jen příliš široká. Publikum povzbudivě tleskalo, otázkou ale je, jaká by byla odezva, nebýt té příbuzenské vazby. Navíc už jen představa, jak houf prošedivělých pánů, jakých byla v sále většina, zírá na hopsající slečnu v minisukni, měla podtext určité nepatřičnosti. Ale nakonec, hloupé ty písně nebyly, celé to zabralo dvacet minut a Lena Hessels si vyzkoušela, co to je zpívat pro publikum z úplně jiné sféry, takže proč ne.

Za chvíli už ale na nějaké rozpaky nebyl prostor. Terrie Hessels, Andy Moor, Arnold de Boer a Katherina Bornefeld nakráčeli na pódium a s rodičovskou pýchou oznámili, že celý set vystavěli výhradně z nových písní. Terrie vzal do ruky jakousi plechovou misku, začal s ní neurvale rytmicky třískat do strun a od toho se odpíchla úvodní skladba Beat Beat Drum. Punkovější entrée si lze jen těžko představit. Postupně bylo zřejmé, že ohledně nového materiálu mají být Holanďané skutečně na co hrdí. Zhruba desítce písní nechyběly pro kapelu typické poznávací znaky, zároveň však ani neumdlévající chuť s nimi experimentovat. Hypnoticky se vrstvící i střetávající motivy tří kytar, hluková inferna, prskající disonantní výboje, robustní rytmické figury bicích, poučené africkými vlivy, to všechno známe a máme rádi. Ale The Ex to obohacují o další dosud neslyšené prvky a neotřelé nápady, dodávající novým skladbám neobyčejnou svěžest. Recyklace sebe sama? Ani omylem. A radost a zanícení, s jakou kapela čerstvý repertoár hrnula do sálu, tomu odpovídala.

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach. Okamžitě však dokázali přeřadit z chaotického víření do naprosté koncentrace, kterou jejich polyrytmické propletence přes všechnu syrovost vyžadují. Katherina Bornefeld byla za bicími tím neochvějným pilířem, o který se pánský trojlístek mohl kdykoli opřít, a strhující byla i při pěveckém čísle vpředu u mikrofonu, kdy s neuvěřitelnou lehkostí skloubila zpěv se záludnou rytmickou figurou na drobné perkuse. Arnold de Boer jako hlavní vokalista působil podobně stmelujícím dojmem, i on se však s gustem vrhal do třeštících kytarových soubojů. Skoro to vypadalo, že Hesselsovi je to málo, to když v jednu chvíli do zpívajícího kolegy dobromyslně šťouchal paličkou, jako by ho chtěl vydráždit k většímu odvazu. Jindy se zase zdálo, že považuje ukončení skladby za předčasné a spoluhráče donutil k nastavení hlukově-rytmické extáze o dalších pár minut.

Zhruba po hodině The Ex, propocení a šťastní, zásobárnu novinek vyčerpali, publiku to ale nestačilo. Tak bez dlouhého pobízení přihodili dva přídavky z šest let staré desky 27 Passports, bouřlivě přivítané Soon All Cities a The Heart Conductor. A pak už opravdu nic dalšího, jen slib brzkého návratu a do sprch. Strč si hlavu do pračky, zpíval kdysi Filip Topol. Při koncertu The Ex si do ní člověk vleze celý, a když je posléze vyvrhnut, netouží po ničem jiném než dát si tu jízdu znova.