Karolina Veselá | Články / Recenze | 19.12.2021
Michaela Mayo bylo dosud možné zaznamenat pouze jako hosta v jiných projektech nebo v roli doprovodného vokalisty, na svou vlastní tvorbu zatím nechával (nejen) jazzovou scénu čekat. Dvojice skladeb The Way a později You and You ale signalizovaly směr, jakým se bude debutové sólové album ubírat. Nastavily velmi vysokou laťku, až se mohlo zdát, že ji Mayo ve zbytku alba nepřeskočí. To se ale nestalo.
Mohlo by se zdát, že se Michael Mayo narodil pod šťastnou hvězdou. Vyrůstal v Los Angeles v rodině prominentních hudebníků, jeho matka Valerie Pinkston vystupovala s Beyoncé, Rayem Charlesem nebo Whitney Houston, otec Scott Mayo je známý především jako saxofonista Earth, Wind & Fire. Michael Mayo se již v útlém věku rozhodl rodiče následovat, vystudoval prestižní školy New England Conservatory of Music a Herbie Hancock Institute of Jazz. V roce 2018 si ho dokonce samotný Hancock vybral jako vokalistu na jihoamerické turné. Celou tu dobu však v sobě potlačoval skutečnost, se kterou se neodvažoval vyjít ven. "Léta jsem se skrýval a lhal o tom, kým skutečně jsem a co cítím. Když jsem vyrůstal, neměl jsem žádný černošský bisexuální vzor, takže možná teď můžu být tím vzorem pro někoho já.” Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit plně autenticky. Nedílnou součástí Bones se tak stal i veřejný coming out.
„You want to get closer to me, but you need a remedy / For all of the drama between you and you,“ zpívá Mayo v refrénu písně You and You sám k sobě, v doprovodném klipu doslova rozdělen na dvě proti sobě stojící osoby. Svou dokonalou hlasovou techniku demonstruje hned v prvních vteřinách písně, kde zcela suverénně přemisťuje náročný motiv z jednoho beatu do druhého. Pěvecká technika, bezchybná intonace, přesné cítění rytmu a harmonie dovolují Mayovi posouvat hranice běžné písničky, hledat nové cesty a tvořit vlastní hudební svět. Takovým světem je na Bones skladba s názvem Stolen Moments postavená na pouhých dvou větách „I don’t want to go. It’s only stolen moments…“ Pomocí looperu vrství Mayo 250 hlasových stop a kreslí zvukové obrazy, které se plynule přelévají z jednoho do druhého.
Píseň, která se dokáže zavrtat velmi hluboko a nutí posluchače přehrávat si ji stále dokola, přichází na řadu jako pátá. About Your Love, stejně jako zbytek celého alba, nahrál Mayo živě se svou kapelou, se kterou spolupracuje již od školních let. Zvuk nástrojů se s Mayovým hlasem velmi přirozeně prolíná, skvěle jej podporuje a stejně tak, jak vyniká leader samotný, nechává vyniknout i každého z hudebníků. Ve skladbě 20/20 zpívá o tom, co chtěl, mohl a měl udělat jinak. Vzpomínky na chyby však nechce potlačovat, ale “aktivně se ohlížet” a vnímat je jako životní lekce. V refrénu opět vrství své hlasy v hutných harmoniích, bridge, ve kterém opakuje slova “woulda/coulda/shoulda” je další technickou perličkou, která je i u jazzových vokalistů poměrně neobvyklá.
Na závěr alba zpívá Mayo společně se svými rodiči krátkou píseň s názvem Hold On, ke které text napsala jeho matka Valerie Pinkston. Uzavírá tak nejen své debutové album, ale také životní kapitolu schovávání se „ve skříni“. „Cause life can be so filled with confusion / You'll find strength / in those who love you / Hold on.“
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.