Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 12.02.2013
Po dlouhých 22 letech neutěšeného čekání věřili ve vydání následovníka legendární desky Loveless pouze nejzarytější fanoušci. Když se tedy o letošních Vánocích na facebooku My Bloody Valentine objevila zpráva, že nové album je hotové, oblíbeným komentářem se stala hláška „Teď to celé zase můžete vyhodit do koše a začít nahrávat od začátku“. Již tradičně slibovaná deska do konce roku nevyšla, světlo na konci tunelu se však začalo rýsovat, když Kevin Shields po naléhání fanoušků v průběhu lednového koncertu utrousil, že vyjde v horizontu několika dní. Nakonec se opravdu zjevila, byť s menším zpožděním, a nikdy bych nevěřil, že může být sobotní večer strávený refrešovaným náporem fanoušků padajících stránek My Bloody Valentine tak extatický. A nebyl jsem jediný člověk s podobnou diagnózou, internetem se v mžiku rozšířilo fanouškovské šílenství srovnatelné snad jen s vydáním In Rainbows od Radiohead.
Cover desky s prostým názvem „m b v“ znatelně odkazuje na Loveless a nejinak je tomu i po hudební stránce. Lepší otvírák než She Found Now jsme si ani nemohli přát, líně plynoucí skladba s nezbytnou stěnou zpětné vazby a tlumeným zpěvem Kevina Shieldse dokazuje, že magicky hypnotický zvuk My Bloody Valentine, který se nepodařilo vytvořit nikomu z hordy následovníků, je zpět. Druhá skladba Only Tomorrow začíná jako jasná hitovka se zasněným andělským hlasem Bilindy Butcher, brzy se však zlomí v hypnotická kytarová sóla a kvílení zpětných vazeb. Výlet na neprobádaná území nastává při čtvrté skladbě Is This And Yes, což je táhlá kompozice beze změn v gradaci ozvláštněná zvukem varhan a elektronickými ruchy. Naproti tomu If I Am vyniká klasickou křehkou melodií a nádherným zpěvem Bilindy B. Následující New You se opět vymyká zažitému soundu, tentokrát svou přístupností, výrazná basa a rytmika à la Primal Scream, v mixu vysoce postavený čistý vokál a ruchové pasáže v nedohlednu - popová skladba nejvyšší kvality.
Opravdový zlom v hudebním směřování nastává v poslední třetině alba, kdy přichází na řadu recyklace zavrženého materiálu z roku 1996, který je výrazně ovlivněný drum’n’bassem a junglem. In Another Way je důkazem, že My Bloody Valentine nezapomněli ani na rychlé a úderné skladby - výrazný taneční rytmus, valivé, strojově přesné bicí a vazbící kytary. Předposlední Nothing Is začíná několika sekundami ticha a máte poslední šanci se nadechnout, poté následuje zběsilý útok repetitivních dunivých bicích a kytar. Očekávané vyvrcholení však nepřichází a skladba mizí do ztracena – bez debat ta nejtvrdší v historii My Bloody Valentine. Dramaturgii alba završuje Wonder 2, která evokuje cestování napříč galaxiemi rychlostí světla (viz závěrečná scéna 2001: Vesmírná odysea). Opět silně taneční rytmus, mimozemský zpěv Kevina Shieldse, vrstvy nejrůznějších ruchů, a to vše zakomponované do epické zvukové stěny. Už dlouho mě žádný song nerozsekal jako právě Wonder 2 – nejpodivnější a zároveň i nejlepší kus m b v.
Překonat Loveless, která je symbolem dokonalosti za hranicí fyzikálních zákonů, byl předem prohraný boj. Jednoduše díky tomu, že Loveless přišla jako první a na její vychutnávání a glorifikaci jsme měli roky. Nicméně m b v je vynikající deska s množstvím propracovaných detailů objevujících se každým poslechem. Při zachování hudebních postupů typických pro My Bloody Valentine nerezignuje ani na progresivitu a s jistotou se zařadí minimálně mezi kandidáty na desku roku. O kolika jiných comebackových deskách tohle můžete říct?
My Bloody Valentine – m b v (self-released, 2013)
www.mybloodyvalentine.org
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.