O krocích správným směrem: LISERSTILLE

Doba, kdy se post-rock skloňoval na každém rohu, je ta tam. Lis Er Stille (dnes už jen LISERSTILLE) se do té krabičky hodili, ale spíše jen proto, že to bylo nejjednodušší. Skladby mezi sedmi a dvanácti minutami, střídání hluku a ticha, ale co to zpívání? Co ten build-up uprostřed songu? Dánové byli vždycky artovější a progresivně naklonění. A tahle transformace se dokonale projevuje i na aktuálním albu Empirical Ghost.

Atmosféru navodí hned úvodní Capsules. Začíná říznějším riffem (nic ale jako noise v Lyncher's Aim), který přejde do klávesové melodie. Piána se dohledáte pomálu, ale celá nahrávka je protnuta spoustou elektroniky a syntezátorů. A zvuku to sluší. Pilotní singl Gold Future je uvozený právě klávesovou linkou, do které se vloží znoisovaná kytara a vzdálený hlas Martina Byrialsena. Mix chytlavé kytary, dynamických bicí a štědře použité elektroniky je jasným důkazem toho, že čtveřice se na Empirical Ghost vydává jiným směrem. Důkazem je třeba čtyřminutová Wall Mark - skladba, kterou si dokážu představit, že hraje z rádia. Nikdy bych si netipl, že syntezátory jak ze špatné osmdesátkové telenovely dokážou tak skvěle hrát druhé housle vybuzené kytaře a řvanému vokálu.

Ale abych jen nechválil. Byrialsenův hlas se místy může zdát nudný a bezbarvý, i když umí i zaskřípat. A poslední část alba bych nejraději přešel. Zatímco v Harlequin's Tale dojde ještě na dechy a posluchači se tak servíruje nový vjem, Precognition je už jen a pouze sedmiminutová syntezátorová onanie jak z Návštěvníků.

Jinak jde ovšem o desku velice zdařilou. Je na ní sice něco jiného, než skalní fanoušek může očekávat, ale jde o krok správným směrem. Uvidíme, jak naživo.