Články / Recenze

Oprávněná tvrdohlavost Roberta Planta

Akana | Články / Recenze | 22.10.2014

Od začátku nového milénia Plantovy sólové desky tesají do našich uší jedno velké NE všem roztouženým nostalgikům, kteří by ho rádi viděli zpátky v kokpitu jisté legendární vzducholodi. Koho doteď nepřesvědčil, ten už asi neprohlédne, my ostatní se ale budeme těšit na každý další plod jeho samostatné tvorby, která se jeví mnohem perspektivnější a smysluplnější, než umělé navazování dávno přetržené (i když zlaté) nitě. Poslední důkaz na obranu Plantovy tvrdohlavosti se jmenuje Lullaby... and the Ceaseless Roar (verš z písně A Stolen Kiss) a je to zase velká paráda.

Po oceňovaném albu s Alison Krauss a reminiscenci na svou předzeppelinovskou partu Band of Joy dochází víceméně k obnovení kapely The Strange Sensation, s níž Plant natočil rovněž výtečnou desku Mighty ReArranger, ovšem pod inovovaným názvem The Sensational Space Shifters a v obměněné sestavě. Zůstává kytarový tandem Justin Adams a Liam Tyson, basák Billy Fuller i klávesista John Baggott, novými posilami jsou bubeník Dave Smith a gambijský zpěvák a hráč na jednostrunné housle riti Juldeh Camara. Ten se proslavil třemi skvělými nahrávkami v duu s Justinem Adamsem, z nichž poslední, In Trance, rytmicky rozvášňoval právě Smith, a protože u toho byl i Billy Fuller, dají se tyhle dva projekty považovat za spojité nádoby. Tedy alespoň personálně, protože styl nového Plantova tělesa je podstatně hůře definovatelný, než afro-bluesová fúze Adamse a Camary.

Návaznost na Mighty ReArranger se dá logicky vysledovat, ale Plantovy zkušenosti s jemnějším folkovým zvukem z posledních alb se tu rovněž odrážejí. Jakoby ze soundu kapely odpreparovaly ty hřmotnější vrstvy, to ale vůbec neznamená, že vznikla nějaká unylá selanka. Nahrávka je aranžérsky nesmírně dobrodružná a pestrá, a nemalou měrou k tomu přispívají i oba nováčci v sestavě. Smithova hra těží z tribálních rytmů i drum'n'bassu (Little Maggie, Pocketful of Golden), rovné rockové bicí skoro neslyšet. Juldeh Camara se ukázal být vzorovým týmovým hráčem a i když mají jeho housle riti nezaměnitelně exotický zvuk, necpe jejich prostřednictvím do kapely Afriku za každou cenu. V úpravě tradicionálu Little Maggie jakoby svou hru připodobňoval irskému trylkování, v písni Poor Howard inspirované Leadbellyho skladbou zase originálně a bez křeči napodobuje countryový výraz

Na několika místech slyším náladovou spřízněnost s multižánrovou saní Afro Celt Sound System, nejvice asi ve skladbě Embrace Another Fall (asi není náhoda, že tu Planta pěvecky podpoří velšská zpěvačka Julie Murphy, s níž si před lety vystřihl duet právě v rámci Afrocelts), ale jsou tu i dost zásadní rozdíly. Jednak o poznání méně syntetiky a navíc vstupní ingredience, tedy ostrovní folk, africká hudba, moderně znějící rytmika a v Plantově případě i silný bluesový kořen, tady nejsou používány tak doslovně. Hudba na Lullaby... není vícejazyčným rozhovorem, ale jedinou řečí, která je pouze složená ze slov různého původu. To jí dává obdivuhodnou integritu i svobodu vyjadřování, kterou celý band naplno využívá.

Svalnatější kytarové vsuvky obsahují pouze Embrace Another Fall a Turn It Up, ani těmi se ale Plant nedá vyprovokovat k tomu, aby na nás nějak výrazně „zvyšoval hlas“. Po většinu času jsou jeho hesla výrazová střídmost, soustředění, procítěnost a služba melodii, kterých se opravdu urodilo. Hladivé nádhery Rainbow a House of Love budiž nejnázornějšími příklady, Pocketful of Golden s hutnou, převalující se basou nebo magickou atmosférou obestřená Up on the Hollow Hill pak dalším chodem. Zemitější kusy s výraznější americkou DNA zastupují Turn It Up a Poor Howard, naopak čistokrevnou baladou je A Stolen Kiss, v níž kolem základního klavírního partu povlávají mlžné kytarové pentle. Jediné kvalitativní zhoupnutí přichází s poněkud fádní skladbou Somebody There, to se ale okamžitě srovná a konec alba už zase nemá chybu.

Písničky se vtírají do posluchačovy přízně s udivující lehkostí. Oblíbenkyně se vylupují jedna za druhou, až zbude jediný outsider v podobě zmíněné Somebody There. The Sensational Space Shifters jsou živým, pulzujícím organismem a právě díky němu a ne pro svou legendární auru je jejich šéf i dnes nadmíru relevantní muzikantskou personou. Přesvědčil, že i když to tentokrát zase o chloupek nevyšlo, má na to, aby ještě natočil album, které bude po všech stránkách dokonalé.

Info

Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Lullaby... and the Ceaseless Roar (Nonesuch/Warner Bros., 2014)
www.robertplant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace