Honza Nosek | Články / Recenze | 17.12.2019
Pohledů na to, jak uchopit současnou rapovou tvorbu, existuje víc než videoklipů s drahými auty z půjčovny. Žánrová scéna neustále řeší, kdo to dělá lépe, kdo hůř a kdo by měl rovnou ukončit kariéru. A potom jsou tu PSH, kteří nahráli Debut a kterým je to jedno.
O tom, že se blíží konec Penerů, se vědělo už dlouho. Kdekdo si během čekání vysnil desku podle sebe. Když ale před rokem a půl vyšel singl s příznačným názvem Shitstorm, bylo jasné, že o žádnou reflexi obecných představ nepůjde. Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět. Právě tento kontext je alfou a omegou pochopení poselství alba – my jsme PSH a chceme se bavit.
Debut samozřejmě nestaví pouze na rapu. Když nepočítáme skit s Pavlem Čtvrtníčkem, zbyde čtrnáct tracků, které se jako rozbitý kompas točí do všech žánrových stran. Chvilku je to funky, jindy se skladba veze na nostalgické vlně boombapu a dostane se i na progresivní industriální elektrosound, kterým v posledních letech Mike Trafik vyryl svůj podpis do několika úspěšných singlů.
Kromě zvukového obalu je podobný eklekticismus znát i z textů. V určitých pasážích působí Vladimír 518 s Orionem jako kluci, kteří se za zbytek kapesného přišli odreagovat do centra arkádových videoher. Potom naskočí další track a ve světě zábavy už nestojí dvě, ale čtyři postavy – za malými chlapci dorazili jejich empatičtí otcové, aby dali lekci svým mladším já. Ta s otevřenou pusou hltají příběhy o ulici, drogách a neuvěřitelně barvitém životě na hraně během devadesátých let.
V porovnání s předchozími nahrávkami působí Debut jako volné pokračování starého filmu. Prostředí se vyvinulo, herci i režisér jsou starší a zkušenější a díky featuringům Maniaka nebo 7krát3 se setkáme i s několika novými postavami. Těch devět let od vydání minulé, eponymní desky novému materiálu prospělo. Debut tak nepůsobí křečovitě, není z něj znát stres z dlouhého čekání na dezert, ale vyrovnanost a jistota. A i když místy člověka zamrzí, že napoprvé uhodne slovo, které uzavře nedokončený rým, s klidným svědomím to PSH odpustí.
Ze strýčka Homeboye už je sice prastrýc a o zlatých časech WWW a Coltchi se kromě nostalgických flashbacků zmiňují už jen kroniky. Na druhou stranu, Peneři jsou pořád Penery. A kdyby loučení každé kapely mělo vypadat takhle, snad bychom začali vyhlížet jejich konce i natěšení.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).