Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Málo platné. Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné. V té trojici písmen, která formuje zdánlivě nesmyslné slovo, je vše, co je potřeba před poslechem alba, které se vloni, péčí labelu Minority Records, dočkalo svého vydání na bílém vinylu, vědět. Je to takový malý návod k použití: Básně, písně, sny, poslouchejte pomalu, ledacos může být jinak, než by se mohlo zdát.

Nadžánrová klavíristka Beata Hlavenková (Eternal Seekers, Baromantika, spolupráce s Lenkou Dusilovou, Davidem Kollerem, Justinem Lavashem a dalšími) se na své páté sólovce představuje poprvé jako zpěvačka. A nutno říci, že zpěvačka s osobitým výrazem, který je zároveň sebejistý, i pokorný. Na desku přispěla dvěma vlastními texty, další pochází ze sbírek básníků Bohuslava Reynka a Petra Borkovce. Úsporné, věcně konkrétní Reynkovy obrazy – k nim má Hlavenková svými texty blíže – prolínají s metaforicky rozšafnějšími Borkovcovými básněmi a společně tvoří celek, který probouzí posluchačovu pozornost, vyzývá k přemýšlení a pomalému vnímání. Ne, rozhodně před něj neklade jednoduché úkoly a nízké nároky, ale to už tak výborná poezie, ať už na papíře nebo spojená s hudbou, dělává...

Produkce Hlavenkové a Patricka Karpentskiho (Patrik Hlavenka, mj. Lake Malawi nebo Toxique) uvolňuje jazzové kořeny muzikantky a nechává je růst svébytným směrem, který nezná omezení ve stylech a žánrech. Je to jazz? Je to folk? Je to pop? Ani jedno a zároveň všechny, ale je to hlavně hudba. Sně lze s odstupem času brát i jako jakýsi předvoj loňské oceňované Řeky Lenky Dusilové. Ačkoliv je album Hlavenkové podstatně méně experimentální, i ono vytváří své vlastní zvukové krajiny. Podstatným „kreslířem“ oněch zvukových obrazů je rovněž trumpetista Oskar Török. Jeho barvitá, zasněná trubka doplňuje místy až ambientní nálady, vznáší se nad zurčícím klavírem Hlavenková, dobarvuje atmosféru.

Nahrávka si výborně hraje s dynamikou a jemné duety klavíru a trumpety čas od času překryje kontrastní masiv složený z mnoha hudebních vrstev, opřený o běžnou rytmiku, kytarové plochy, elektronické instrumenty i vícenásobné vokály. Sound designér Patrick Karpentski (Patrik Hlavenka, mj. Lake Malawi nebo Toxique) odvedl výbornou práci a stvořil zvukově soudržné, mnohovrstevnaté album postavené na přirozené síle akustických nástrojů.

Krásné sně.