Propojení mysli a přírody (Jon Hopkins)

Irský elektronický producent Jon Hopkins se poprvé výrazně zapsal do povědomí v roce 2011 deskou Diamond Mine a pak ještě hlouběji v roce 2013 s albem Immunity. Jeho zdařilý chilloutový debut Opalescent ale vyšel už v roce 2001. Po nezdaru druhého LP Contact Note se tehdy uchýlil zpátky ke kariéře studiového muzikanta: začínal s Imogean Heap, později ho Brian Eno přizval k natáčení s Coldplay – instrumentálně podpořil a koprodukoval hned několik skladeb z Viva la Vida or Death and All His Friends. V roce 2008 se zkusil vrátit k sólové tvorbě a na Insides se posunul o mílový krok vpřed, směrem k propracovanějším aranžím, tvrdší elektronice a IDM a natrvalo se zařadil mezi ceněné producenty. Kurátoval Brighton Festival, natočil desku po boku zmíněného Ena nebo písničkáře Kinga Creosoteho, začal komponovat filmovou hudbu a sbíral nadšené kritiky.

Dnes je tu pro ty, co rádi směsici meditace a plnokrevného techna. S obdivuhodnou precizností skládá ozvěny, ruchy, třeskot, škrábání, tikání a hally do masivních tracků. Uslyšíte zhudebněný božský (ne)klid, nedlouho nato zvukové laviny. Sem tam upadá v kontemplativní plochy, ve kterých vyznívají unikátní detaily. Bez nich by byl playlist Singularity jen jakousi slitou kulisou k bookletu, nikoli celistvým zvukovým obrazem. K celostnímu pojetí ale nabádá i průvodní slovo vydavatele, který uvádí, že Hopkins vycházel při tvorbě desky především z vlastních zkušeností s meditací a stavy transu.

Je tu znát škola jednoho z ambientních jediů, tedy samotného Ena. Některé skladby Singularity mohou sloužit jako ukolébavka. Jiné přináší napínavou pouť. Během meditativních momentů ve Feel First Life nebo Echo Dissolve lze trénovat mindfullnes, za odměnu se pak nabízí C O S M nebo Luminous Being, mezigalaktické poselství datové estetiky. A také dramatický track Everything Connected. Jakmile v několika vteřinách najede na striktní taneční rytmus, deset minut uběhne jako nic. Vrcholem desky je ale Emerald Rush. Ti, kteří teskní po Moderat, mohou osušit slzy, výpravný a také výtvarně zpracovaný singl má patřičnou sílu i nápad. A je rozeznatelný už v první sekundě. Což neplatí o drobounké, ale překrásné etudě na závěr, klavírní Recovery asi nebude hitem letošní sezóny, ale vašeho večera možná ano.

Stejně jako u Maxe Coopera, i tady jsou malé nápovědy k poslechu ku prospěchu. Koncept propojení mysli a přírody ukazuje cestu tam, kde by člověk ve zvukových pustinách bez mapy zřejmě bloudil. Singularity lze ale považovat za další zásadní pokrok v Hopkinsově kariéře.