Akana | Články / Recenze | 28.12.2013
Šestiletá pauza rockovým věrozvěstům z Palm Desert očividně prospěla. Jsou zpátky v plné síle a s vynikající studiovou vizitkou. Deska ...Like Clockwork se nerodila snadno, pro Joshe Hommea bylo její nahrávání spíš terapií v těžkých chvílích než spontánním výtryskem tvořivosti, ale snad právě proto je tak intenzivní a působivá. Dalším důležitým faktorem byla i výměna bubeníků v průběhu nahrávání, kdy dlouholetý člen Joey Castillo byl nahrazen Davem Grohlem, spolutvůrcem nejopěvovanějšího opusu kapely Songs for the Deaf. Na albu se nakonec oběvily skladby s oběma výtečníky, ale jeho soudržnost to nijak negativně nepoznamenalo.
Z těchto peripetií zřejmě pramení silné temné proudy, které se vinou celou nahrávkou, neodráží se v nich ale bezradnost nebo frustrace, spíš pevný postoj a odhodlání se vším se porvat. Materiál se obejde bez větších úletů, je sevřený a přitom rozmanitý, songwriting i drive jsou svěží a beze stínu rutiny. Na úvod nám Queens of the Stone Age servírují valivou, soumračnou psychedelii v Keep Your Eyes Peeled, nechybí svižné riffovačky I Sat by the Ocean a My God Is the Sun (skvěle vyhmátnutý pilotní singl), naléhavý hymnus I Appear Missing a vyloženě parádní jsou pecky, v nichž páteř tvoří dobře promazaný groove: zneklidňující If I Had a Tail a Smooth Sailing (není náhoda, že v obou bubnuje Grohl).
Máme tu i jemnější chvilky, jakou je archetypální a přitom netuctová balada The Vampyre of Time and Memory a částečně i Kalopsia (ta právě v poklidných verzích připomene artrockovou lyriku 70. let) a ...Like Clockwork. Tradiční hostovačky se většinou omezují na doprovodné vokály (Trent Reznor, obligátní Mark Lanegan či ztracený syn Nick Oliveri), pikantnější je příspěvek Eltona Johna za piánem v písni Fairweather Friends.
Queens of the Stone Age se vracejí tam, kam patří: rovnou na vrchol. Joshova kytara je pořád stejně jedovatá a nevypočitatelná, zpěv důrazný i tvárný (skvělé přechody do falzetu a zpět ve Smooth Sailing) a kapela i přes personální rošády pevně semknutá. Dobře známá směs chlapáctví i křehkosti, tlakové vlny i rafinovaná zákoutí pro třetí, pátý poslech, všechno tu najdeme v exkluzivním, sebevědomém podání. Svět rock'n'rollu je bohatší o jednu vynikající, pravověrnou, ale nezastydlou fošnu.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.